Narcotic Fields: Erase (recenze CD)

Narcotic Fields je relativně nové jméno na moravské alternativně rockové scéně. Olomoucká sestava kolem klávesisty Tomáše Bayera a zpěvačky Terezy Kopecké vydala na jaře 2009 své debutové CD, na kterém čerpá – podle vydavatele – z triphopu, elektroniky a kytarové indie scény. Ano, to vše na albu Erase najdeme. Kombinace živých nástrojů a elektronických zvuků byla v módě už v 90. letech, tedy v dekádě, která se – alespoň z mého pohledu – až příliš rychle stala historií. Narcotic Fields na „devadesátky“ nenavazují nijak zvlášť invenčně. Půjčují si však z nedávné hudební tradice některé zajímavé prvky, které kombinují po svém a především několika možnými způsoby.

Nechci Erase srovnávat s britskými kytarovými alby nebo s triphopovými nahrávkami. O světovost se Olomoučtí snažit nemohou, protože podobných kapel najdeme za kanálem La Manche desítky či stovky. Nebudu ani tvrdit, že by pro mne Erase bylo jednou z domáckých desek roku. Jde totiž o hudbu až příliš zaměnitelnou. Přesto je mi první dlouhohrající počin této kapely sympatický, a to minimálně ze dvou důvodů.

Ten první je hůře uchopitelný: Mám prostě pocit, že Narcotic Fields si na nic nehrají. Že natočili takovou hudbu, jaká se jim líbí. Že se, navzdory tiskovým zprávám a popisům, které my novináři potřebujeme, nenechali svázat žánrovými škatulkami. Že promlouvají k nám (přes)třicátníkům jazykem, který důvěrně známe z dob, kdy nám bylo šestnáct, a současně – doufejme – by mohli cílit i na dnešní studenty. Energie je totiž v jejich hudbě ukryto dost.

Druhý důvod mých sympatií se už naštěstí popisuje snáz. Ačkoli má album na první poslech jednotnou tvář (produkce Darka Krále?), stačí se pozorně zaposlouchat do jednotlivých skladeb, abychom objevili aranžérské finesy. Všechno zajímavé se sice točí „pouze“ u kombinace živých a elektronických nástrojů, avšak těch kombinací a možností je zde tolik, že posluchači uši přecházejí… Tak třeba skladba Eternal Dream s kvákající kytarou v úvodu a vzápětí s příjemnou kombinací umělé a živé rytmiky. Nebo ruchový doprovod v kombinaci s kytarami v gradující Never Let Me Down. Ambientní zvukové experimenty proložené rytmičtější pasáží v Now I Feel. A do toho třeba pompézní rockpop (snad až ve stylu Phila Collinse!) v Game nebo výrazná basa a bicí v následující Vampires.

A kolik podob má na albu hudební doprovod, tolik poloh má i zpěv. V Game možná Tereze neodpustíte podivnou výslovnost slova ego, ale šepot v Now I Feel nebo velmi pěkný zpěv v Never Let Me Down vás dostane. A co teprve pěvecký duet v Eternal Dreams! A vlastně i ve Vampires nebo v Absorb najdeme opět pokaždé jinou podobu zpěvu. A při tom všem album skutečně nepůsobí roztříštěně, protože zmíněné rozdíly odhalíme až po důkladném poslechu.

Před Narcotic Fields je ještě spousta práce. Debutová deska je slušná, nicméně teprve čas ukáže, zda jde o životaschopnou kapelu, která bude mít čím zaujmout třeba za pět let. Tuším, že do té doby se v mé mysli přes Erase rozprostřou zážitky z poslechu desítek či stovek dalších alb a že si asi žádnou melodii Tomáše Bayera nezabroukám. Přesto věřím, že když někde uslyším jméno Narcotic Fields, jako jedna z prvních asociací mi naskočí vědomí solidně odvedené práce. A tak kapele držím palce, ať jí to dál hraje aspoň tak jako na prvním albu.

Vydavatel: Indies MG
Rok vydání: 2009
Žánr: alternativní rock
Celkový čas: 61:32