Katarína Máliková: Syntezátory? Více času a méně stresu

Na albu Postalgia pracujete s elektronickou hudbou. Co vás na ní fascinuje? Melodie a plochy, které můžete vytvářet, barvy, které na akustické nástroje nezahrajete, nebo spíše technologie samotné? 

Hlavním důvodem, proč jsem přešla na elektronické nástroje, myslím bylo, že jsem toužila po hutnějším, mohutnějším zvuku. Na koncertech jsem chtěla, aby to bouchalo a třískalo. A to se mi ani při nejpromyšlenější instrumentaci v rámci akustických nástrojů nepodařilo, a to ani s ansámblem, který měl nejprve tři členy, poté čtyři a nakonec nás bylo sedm nebo osm. Kromě toho mě ale velmi baví technologie a některé elektronické nástroje vydávají takové zvuky, které na akustický nástroj vytvořit nedokážu. Také jsem měla víc prostoru ve svém domácím studiu. Neumím například hrát na housle ani na další smyčcové nástroje ani na příčnou flétnu, což jsou akustické nástroje, které jsem předtím měla v kapele. Syntezátory a elektronické nástroje mi tedy pomohly v tom, že jsem si některé písně mohla vytvořit, zaranžovat a nahrát úplně sama, stačilo mi tlačítko on/off. Měla jsem tedy více času a méně stresu. 

Od folklorních prvků, s nimiž jste pracovala na debutu Postvopol, jste se odpoutala cíleně, nebo to vyplynulo až při práci na novém albu? 

Odpoutání se od folkloru byla přirozená součást mého uměleckého hledání. Po vydání Pustvopolu jsem zaranžovala ještě lidovou píseň A vy hory, která vyšla na jedné kompilaci, ale už tehdy jsem cítila, že mě to až tak nebaví. Když cítím, že je pro mne nějaký zdroj vyčerpaný, nedokážu se dál přemáhat a musím jít za tím, co mě zrovna fascinuje. Byl to tedy přirozený vývoj, ale zároveň jsem naprosto cíleně chtěla udělat něco úplně jiného. Protože vytvářet nějakou kopii a snažit se jen posouvat laťku a stavět na nějakém velkém úspěchu „minifenoménu“, který se už nezopakuje, by podle mne byl kalkul a už by se to znovu nepodařilo. Snažím se tedy odosobnit a na všechno úplně zapomenout a jít novou cestou. 

Jak se to vůbec přihodilo, že vás tak začaly bavit technologie?

Už na základní škole jsem si začala na svůj mp3 přehrávač nahrávat nějaké své nápady. Potom jsem objevila doma na počítači jeden program – zřejmě jej tam nainstaloval můj starší bratr – a v tomto programu jsem sama zkoušela stříhat a přidávat různé efekty. Celkem mi to šlo. Vrátila jsem se k tomu asi v devatenácti letech a tehdy jsem si poprvé opravdu uvědomila, jak jednoduše se dá se zvukem v počítači pracovat. To bylo v době, kdy jsem studovala hudební kompozici a dost jsem bojovala s tím, že jsem si některé věci v hlavě nedokázala představit. Práce se zvukem v počítači pro mne byla tím pádem velmi osvobozující. Začalo mě to tedy čím dál víc lákat, začala jsem více experimentovat a postupně jsem pro sebe objevila různé vzory žen producentek. A to bylo to stádium, ve kterém jsem začala skutečně intenzivně pracovat. Velmi mě například inspirovala zpěvačka Kimbra, dále už zmíněná Susanne Sundfør nebo zpěvačka Umbra ze Srbska. Tu jsem viděla i živě, což mě inspirovalo k tomu, abych práci s elektronikou také zkusila naživo. Inspirovalo mě, jak dobře umí pracovat s loopery a s drum machine. 

Nové album jste se rozhodla vydat také na vinylu. Přitom jste z generace, která si LP desku jako nejběžnější hudební nosič nepamatuje. Co vás na vinylech přitahuje? 

Sice jsem z generace, kdy vinyly už možná nejsou tak běžné, ale nyní se znovu dostávají do módy. Lidi baví poslouchat hudbu z gramofonu. Vinyl má opravdu vynikající zvuk. Po vinylech je velká poptávka, znovu se lisují, kupují se gramofony. I mezi mými fanoušky byla po vinylu velká poptávka, ptají se mi i na první album. I my jsme tedy chtěli mít takový krásný objekt. A letos nebo příští rok bych ráda zapracovala na tom, aby na vinylové desce vyšlo i album Pustvopol. 

Obě vaše alba si získala pozornost v zahraničí, a to přesto, že zpíváte slovensky. Tušíte, co zahraniční publicisty na vašich písních přitahuje? 

Myslím, že publicistům v zahraničí je sympatické právě to, že zpívám slovensky. Vždyť spousta islandských nebo norských kapel také zpívá ve svém jazyce. Já bych i zpívala anglicky, ale zatím ten jazyk neovládám tak dobře, abych se v něm dokázala poeticky vyjadřovat. Další album chystám opět ve slovenštině, ale možná na tom čtvrtém bych mohla vyzkoušet nějaké písně i anglicky. Stále pracuji na tom, abych se v angličtině zlepšovala, ale ještě nemám na to, abych sama psala texty. Využila bych tedy asi pomoci přátel, kteří mají angličtinu v malíčku. 

(Celý rozhovor vyjde v Kulturním magazínu UNI)