Hrozně: Patří k nám melodická baskytara
Skupina Hrozně, která patří k pilířům brněnské alternativní scény, slaví 35 let od svého vzniku. Na výroční koncert (koná se 11. října v brněnském klubu Livingstone) vás pozvou a dráhu kapely zrekapitulují její zakládající členové Jaromír Řehoř a Martin Kozlovský. Poslouchejte v pátek 6. října 2017 od 19.15. Část rozhovoru si zde můžete také přečíst.
Rozhovor se skupinou Hrozně
Začínali jste v sestavě kytara, baskytara akordoen, ale Martin Kozlovský později přešel od kytary k metalofonu. Změnila se po této proměně role baskytary v kapele?
Martin Kozlovský: Basa u nás hrála vždy roli melodického nástroje. Bylo to tak na samém počátku a zůstalo to dodnes. Není to tedy basa jako v jiných kapelách tohoto typu, má dost vůdčí roli. Jarek je z nás totiž nejzručnější instrumentalista, a proto v Hrozně hraje melodické mezihry právě baskytara.
Se změnou stylu jste se také rozhodli opustit svět folkových festivalů. Bylo snadné najít místa, kde by se dalo hrát?
Jaromír Řehoř: To pro nás nebylo snadné nikdy. Ale ten přerod z folkové kapely byl přirozený. Postupně jsme se zařadili mezi takzvanou brněnskou alternativu 80. let.
M. Kozlovský: To byla taková škatulka, do které se přiřazovalo ledacos a asi jsme tam patřili i my. Jednu dobu nás hodně přirovnávali k Oldřichu Janotovi, což je pro mne čest. Na druhou stranu si nemyslím, že bychom šli stejnou cestou jako on, a už vůbec ne, že bychom někoho kopírovali.
Co prozradíte o chystaném novém albu?
J. Řehoř: Točíme ve studiu Indies, kousek po kousku, jak se to ve studiu má dělat.
M. Kozlovský: Ukáže se, jestli to bude model horší, nebo lepší, ale dospěli jsme do stadia, kdy chceme ty písně víc cizelovat. Uvidíme, co z toho bude. Původní plán byl vydat album do konce roku, což ale nestihneme. Ovšem vydali jsme reedici první desky a myslím, že v příštím roce nové album vznikne. Bude obsahovat písně, které naši příznivci už znají z koncertů.
U nás v rádiu jsme před několika lety hodně hráli vaši novější píseň 4 druhy pepře, která je také nejposlouchanější na vašem profilu na Bandzone. Jak vznikla?
M. Kozlovský: To je píseň, která vznikala odhadem deset let, než se dostala do finální podoby. My jsme totiž ve všem, i při vzniku písní, běžci na dlouhou trať. Na počátku je nějaký nápad, ke kterému ale často nemáme text. Nápad tedy zakonzervujeme a dokončíme jej někdy za rok, někdy za pár let.
J. Řehoř: Zrovna toto byl můj hudební nápad, který jsem spoluhráčům opakovaně podsouval někdy od roku 1991 až po rok asi 2006 nebo 2008, kdy k němu Martin dokončil slova s melodií.
M. Kozlovský: Téma písně vzniklo tak, že jsem si hrál s pepřenkou, ve které byly čtyři druhy pepře – já totiž hodně vařím. Z pepřenky padaly ty kousky a mne napadlo toto téma. Pak už bylo otázkou jen asi dvou dnů text dokončit. Po prvotním impulsu to zpravidla jde rychle.
Druhá nejposlouchanější je pak Nic mne neomlouv. Jaká je její geneze?
M. Kozlovskýi: To je historická písnička, jedna z mála, které reagují na nějaké konkrétní dění. My se vyhýbáme rychle spotřebním, možná i politickým tématům. Ne že bychom neměli názor, ale muziku považujeme za trvalejší věc a nemyslíme si, že když se něco stane, musíme hned na to téma složit píseň. Nicméně tato píseň byla popisem nějakého pocitu ve své době. Vznikla ještě před rokem 1989 a my jsme v ní vyjádřili, že jsme součástí něčeho a nic nás z toho nemůže omluvit a vymluvit.