Festival Boskovice 2008: Profily účinkujících 2

Profily účinkujících festivalu Boskovice 2008 podle pořádajícího sdružení UNIJAZZ:

Marián Varga

Marián Varga se narodil 29. ledna 1947 ve slovenské Skalici. Od šesti let navštěvoval LŠU a paralelně absolvoval soukromé hodiny skladby u prof. Jána Cikkera. Později se stal žákem Bratislavské konzervatoře, kde studoval klavír u Romana Bergera a skladbu u Andreje Očenáše. Po třech letech konzervatoř opustil a tehdy se stal členem skupiny Prúdy, se kterou nahrál v roce 1969 legendární album Zvonky, zvoňte. Stejně náhle jako konzervatoř opustil i Prúdy a založil první artrockovou skupinu v Československu – Collegium Musicum.

Její repertoár, skládající se převážně z instrumentální kompozic, obsahoval vedle interpretací témat vážné hudby (Haydn, Bartók, Stravinskij…) i vlastní skladby s prvními náznaky umělecké postmoderny (Eufónia z alba Konvergencie), která je principem Vargovy současné tvorby.

Po zánku Collegia Musica (1979) se Varga rozhodl pro úlohu osamělého běžce a jako jeden z prvních hudebníků v Československu se začal věnovat konceptu absolutní improvizace, to znamená komponování hudby v reálném časoprostoru. Průběžně se věnoval i písňové tvorbě, ve spolupráci s Pavlem Hammelem vydal pět alb a společně složili první rockový muzikál na území bývalé federace.

Jeho nejnovější album vzniklo v roce 2006 ve spolupráci se smyčcovým Moyzesovým kvartetem.

Marta Topferova

Nebývá příliš obvyklé, aby český umělec skutečně prorazil ve světě. V případě české zpěvačky a skladatelky Marty Toferové se to podařilo.

„Jedna z nejlepších latinských nahrávek, které jsem zatím slyšel, pochází od české zpěvačky Marty Töpferové," tvrdí newyorský promoter Bill Bragin. Marta Töpferová nezpívá na stadionech, ale natáčí hudbu, která má ve světě respekt. Žije v New Yorku, její láskou je španělština, v ostré konkurenci latinskoamerických umělců obstála svojí muzikálností a osobitým přístupem. Její debutové album produkoval Joe Boyd, který před 30 lety objevil Pink Floyd a spolupracoval s Bobem Dylanem: „Zatímco zpěvačky ze španělsky mluvících zemí jsou spíše patetické a hlasité, Marta je decentní a střídmá, její zpěv v sobě má tichý plamen brazilské bossa-novy."

Zpěvačka a skladatelka Marta Töpferová, původem Češka, již dlouhodobě žijící v New Yorku, se déle než patnáct let věnuje hudbě Latinské Ameriky. V dětství začínala zpěvem české lidové a vážné hudby v Praze a po emigraci do Spojených Států v roce 1987, Marta pokračovala s hudbou ve sboru ‘Seattle Girls' Choir'. Dále studovala španělštinu, kytaru a sólový zpěv, jak ve Spojených Státech, tak i ve Španělsku a postupně po stopách své oblíbené hudby procestovala Mexiko, Kubu, Portoriko, Argentinu a Guatemalu.

V roce 1996 se usadila v New Yorku, kde začala skládat vlastní písně inspirované rytmy jako je kubánský son, venezuelský vals, merengue a argentinská zamba. Také začala hrát na jihoamerickou kytaru „cuatro", na kterou se nyní doprovází. Její skladby ve španělštině jsou unikátní svým lyrickým, akustickým, poetickým stylem.
Marta již absolvovala mnoho turné a koncerty na významných místech jako je Queen Elizabeth Hall v Londýně, na Jazzovém Festivalu ve Vídni, v New Morning v Paříži, na Jazzovém Festivalu v Tanglewoodu, na World Music Festivalu v Chicagu, a v mnoha dalších klubech a divadlech ve Spojených Státech, Španělsku, Argentině, Francii, Německu, Holandsku, Velké Británii, Rakousku, Itálii a České Republice. Také má za sebou řadu rozhovorů s mezinárodními rozhlasovými i televizními stanicemi a vydala čtyři desky, mj. Flor Nocturna (2006) a La Marea (2005).

Midi lidi

„Jednoduchý poslech. Jednoduché poselství: Elektro. Video. Láska.“ Hrají elektronickou hudbu ve svébytném stylovém mixu doprovázenou odsekávanými zpěvy českých textů. Midi persony jsou navíc známé v českém kulturním světě jako filmaři (Petr Marek – Láska shora 2002, Nebýt dnešní 2005, hudba k filmu Mistři), divadelní performeři (Prokop Holoubek a Petr Marek – Dekadentní divadlo Beruška) a vizuální umělci (Filip Cenek, Magdalena Hrubá, Markéta Lisá, Jan Šrámek – aka VJ Kolouch). V květnu 2007 vydali Midi Lidi na labelu X production debutovou desku Čekání na robota, nominovanou letos na cenu Anděl v kategorii Alternativní hudba. Na remixech k této desce pracují např. německý elektronik Miwon (CCO rec.),  Moimir Papalescu, DJ Tvyks nebo Der Kezzatron & DancefloorScrap z Mountaineers (Mute rec.). Midi lidi nedávno naopak remixovali britskou skupinu Chumbawamba.

Neočekávaný dýchánek

Jeden z výkladů říká, že jde o směs rytmu ska a moravských lidových písní s nemalým rockovým přídechem.

Antonín Hluštík – elektrická kytara, zpěv
Zuzana Hanzlová – zpěv, flétna
Jaroslav Richter – mandolína
Michal Šmíd – akordeon, akustická kytara, zpěv
Michal Hroza – saxofon, klarinet, sbor
Ondřej Tichý – kontrabas, sbor
Jan Pydych – bicí
Jan Vondryska – trubka

Oswald Schneider

Oswald Schneider jsou jako Štěchovický poklad naší hudební scény. Tolik lidí hledá podobnou muziku a přitom netuší, jak blizoučko ji má. Pikantní skladby téhle pražské kapely mohou ukojit chutě jak jazzujícím intelektuálům, tak i „brněnským" alternativcům či milovníkům nových tváří typu Načevy. Jemnost i plnost zvuku, něha a škádlivost, vemlouvavost a sympatické třeštění, ale i nenápadné životní poselství poezie – to jsou základní pozitiva…

Pepa Lábus & spol.

Od osobitosti původní tvorby, která však neskrývá svou inspiraci např. skandinávskou world music, přes prožité texty nebo třeba netradiční nástroje, jako niněra či galicijské dudy.

Pepa Lábus vystupuje od roku 1984, zpočátku zejména po klubech a festivalech, věnovaných folku a příbuzným žánrům. Občas si jej zvou jako hosta do svého pořadu Kantoři, občas Pavel Dobeš. V roce 1988 rukuje a posléze se vrací do okolností, které na pár let přerušují jeho koncertování. Vznikají ale nové písně a následuje návrat na pódia. Na konci roku 1996 vychází ve vydavatelství Lenkow Records Pepovo debutové album Morana. K písni 1. 6. 1434 se točí i videoklip. Od dubna 1997 s Pepou vystupuje houslista Slávek Forman, který začínal už v roce 1978 s Pepou Nosem. Hrál také několik let s Jakubem Nohou a řadou dalších, hostuje na mnoha albech našich předních folkařů. S Lábusem účinkují jako Duo Lábus–Forman.

Na jaře 1998 se k nim připojuje baskytarista Tomáš Nýdrle, který již před tím účinkoval jako host na Pepově debutu. V květnu 1999 vychází druhé album Zrcadlo mistra Matyáše. Kapelu lze několikrát vidět v hudebních televizních pořadech, slyšet na mnoha rádiích a vídat na klubových i festivalových akcích.

Od prosince 1999 s kapelou hraje perkusista Honza Jaroš, který po čase mění perkuse za bicí soupravu. Sestavu dále rozšiřuje hráč na elektrickou kytaru, foukací harmoniky a brumle Jaromír Ticháček, který hostoval už na albu Zrcadlo mistra Matyáše. Zvuk kapely „houstne" a směřuje k originálně pojatému folk-rocku. V této sestavě kapela natáčí jedenáct nových kousků. Kromě autorských písní Pepy Lábuse zní studiem i skladba Štěstí s Bídou, kterou napsal Lubomír Nohavica (ex Abraxas). Tato kolekce vychází jako další autorské album pod názvem Bezčasá a nehnutá na konci března 2002, tentokrát už u Indies Records. V červnu 2003 dochází ke změně na postu bubeníka, Honzu Jaroše střídá ostřílený rocker Michal Drašar. Začátkem roku 2004 odchází houslista Slávek Forman, jehož nahrazuje hráč na elektro – akustickou niněru a galicijské dudy Dan Kahuda. Kapela zase trochu přitvrzuje a ještě více se posouvá k folk-rocku se severskými vlivy. V roce 2006 vyšlo u Indies Records další, v pořadí čtvrté album s názvem Vzlétají ptáci. Zanedlouho se ke skupině přidal ostřílený rockový kytarista Miroslav Votoček a z Dana Kahudy se stal téměř stálý host, čímž kapela opět trochu zhutnila zvuk.