Dvakrát pro příznivce sámské kultury

Knihu Sámové napsal kolektiv autorů pod vedením Venduly Hingarové, Alexandry Hubáčkové a Michala Kováře. Vedle kapitol o sámském jazyce, literatuře a společnosti (např. kapitoly Volba kmotrů v multietnickém Storfjordu nebo Obydlí a stavby u Laponců) kniha obsahuje i stať o joiku, hudební tradici Sámů. Autorka Stanislava Jirešová na téměř 40 stranách líčí historii joiku, písňové texty i funkce této hudební formy. Následuje přehled joiku v jednotlivých sámských regionech a analýza hudební stránky joiku. Nechybí ani podkapitola o moderním joiku včetně stručných profilů Mari Boine nebo Wimme Saariho.

Mari Boine vydala své první album Gula Gula u prestižní značky Real World před dvaceti lety a jeho síla se od té doby nezmenšila ani o milimetr. Tradiční formy sámské hudby joiky mísí s jazzovými a rockovými prvky. Její písně pojednávají o identitě severských Sámů, národa bez státu; jejich feeling je rovnocenný prožitku černošského blues či romských písní. Její hudba se dotkne posluchače v místech, o jejichž existenci netušil. Míří k samému jádru, k prvotním instinktům. (Z oficiální tiskové zprávy)

Mari Boine, která v červnu 2009 vystoupila v Praze v rámci festivalu Respect, se do Česka vrací 15. listopadu, kdy bude mít koncert v KC Vltavská.

Pro Sámy (Saamy; méně správně se užívá též výraz Sámijci), což je etnikum ze severských oblastí Norska, Švédska, Finska a ruského poloostrova Kola, máme původní české pojmenování Laponci či ještě archaičtější Lopaři. Ani tyto výrazy nejsou „politicky korektní“, protože slovo Laponec pochází buď z norského lapp (necivilizovaný, hloupý) nebo – v lepším případě – z finského lape (odlehlý). Toto slovo pro severské domorodce jako první použil švédský kartograf a poslední švédský katolický arcibiskup Olaus Magnus (1490–1557).

Jde o Evropany, kteří hovoří několika příbuznými jazyky z uralské jazykové rodiny. Mají složitý systém samohlásek a dvojhlásek a podobně jako příbuzní Finové rozlišují krátké a dlouhé souhlásky. Skloňují (mají 8–9 pádů) i časují, pro tvorbu slov a jejich tvarů používají řady přípon a předpon (aglutinační jazyk). V současné době se rozlišuje kolem 10 variant sámštiny, přičemž počet mluvčích se pohybuje od několika jednotlivců až po 25 000 mluvčích severní sámštiny.

V uralské jazykové rodině tvoří sámské jazyky či dialekty samostatnou větev. Pouze relativně blízkými příbuznými Sámů jsou na jedné straně Finové a Estonci, na straně druhé Maďaři a dále například Mordvini nebo Marijci.

I když Sámové nemají své autonomní teritorium srovnatelné s kanadským Nunavutem, vlády tří severských zemí zřídily zvláštní sámské parlamenty: ve Finsku v obci Inari, která je součástí regionu Finské Laponsko (Lapin lääni), v Norsku v obci Karasjok v provincii Finnmark a ve Švédsku v městě Kiruna v provincii Norbotten.