Café Industrial: Nití (recenze CD)

Café Industrial: Nití (recenze CD)
28. března 2016 Alternativní hudba, Recenze Autor: Milan Tesař

Ostravská skupina Café Industrial v posledních letech zredukovala svou sestavu na trio. Přečtěte si recenzi nového CD, nazvaného Nití.

Ostravská skupina Café Industrial funguje už patnáct let. V roce 2003 vyhrála soutěž Boomcup a cenu diváků v soutěži Setkání kytaristů, v roce 2004 natočila své první demo a v roce 2011 jí vyšlo první album s názvem Ostrovy. Po jeho vydání kytarista a zpěvák František Kuča sliboval, že spíše než další dlouhohrající kolekce bude postupně elektronickou cestou zveřejňovat jednotlivé nové písně. A skutečně takto vypustil do světa povedené skladby Benjamin, Možná louky a Jeřábi. To, že se nakonec ani jedna z nich nedostala na druhé album kapely, je podle mne velká škoda. Nicméně rozumím tomu, že skupina zřejmě (?) dala přednost úplným novinkám. Nebo se jí uvedené písně nehodily do konceptu. Album Nití sice není dějově sevřené tak jako například desky Zrní, ale při poslechu i pročítání textů má člověk pocit uceleného díla.

Původně pětičlenná skupina se zredukovala na trio. Dnes tedy Café Industrial působí v klasickém rockovém obsazení kytara (František Kuča, současně autor písní), baskytara (Kristýna Kubinová) a bicí (Viktor Dořičák). K typické představě o rockové kapele má však ostravská trojice hodně daleko. V její hudbě chybí výrazné riffy i zpěvné refrény, málokterou melodii si zapamatujete na první poslech. Zhruba v době, kdy Ostravští natáčeli svou první demonahrávku, prohlásil na stránkách časopisu Harmonie americký kytarista Kurt Rosenwinkel: „Mám pocit, že se vyvíjí nový hudební jazyk, jehož vyjadřovací prostředky jsou spíše zvukového charakteru a méně melodicko-modálního typu, jako tomu bylo dříve.“ A aktuální Café Industrial je typickým příkladem tohoto vývoje. Písně na albu Nití plynou, navozují nálady, zaujmou spíše zvukem a napětím než melodií. Skupina ve zpracování zvuku cílí na určitou mlhavost a slovy těžko popsatelnou naléhavost. Přitom nejde o žádný minimalistický ambient. Album je dostatečně pestré díky použití elektrické kytary, střídání baskytary s kontrabasem, jemné elektronice i nerockovému použití bicí. A píseň Indián chvílemi zní jako něco mezi Oldřichem Janotou a country.

Minimálně stejně důležité jako hudební složka jsou texty – často psané volným veršem (zvlášť ty nejpovedenější). Tak jako hudební barvy vytvářejí z alba jeden vkusný a nepřeplácaný celek, má deska i jednotící textové poselství. Tím je ekologie nebo – podle písně Svět – pohled na naši Zemi jako smítko ve vesmíru. František Kuča své texty zalidnil unavenými obyvateli umělých měst, aniž by se pokoušel agitovat nebo líčit apokalyptické hrůzy. Jeho poselství je nenásilné a především poetické. Podobně jako jeho hudba, z které si máloco zapamatujete napoprvé, ale o to víc vás to vybízí k dalšímu poslechu. Café Industrial je prostě příjemná kapela, která si na nic nehraje, ale která má o své hudbě i textech jasné představy a bez kompromisů je nabízí. A to rozhodně není málo.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2015
Žánr: alternativa
Celkový čas: 53:26

www.cafeindustrial.cz

Článek vznikl pro časopis UNI

NyníKomorní hudba
Skladba: Klavírní trio B dur, KV 502 - Allegro; Autor: Mozart Wolfgang Amadeus; Soubor: Guarneri trio Praha
02:00Křesťan a svět
02:25Písně
03:00Folklorní okénko
04:00Písničky před svítáním
04:45Jitro s dechovkou
05:00Písně

První výsledky ankety Album roku 2021

bokova_prometheusPředstavujeme 11. až 20. místo výroční ankety Proglasu o Album roku 2021.

Regiony

Regiony

Rozhovor s akordeonistou Jure Torim

Tori-Jure_zoom-rozhovorPoslechněte si rozhovor se slovinským akordeonistou Jure Torim.

Hudební výlet do Turecka

alkan-duygu_mygardensObjevte s námi krásu a pestrost turecké hudby.

Partneři

Harmonie_logo_velke_web