Bejlí: Z jara (recenze demonahrávky)

Bejlí je akustické trio z Prahy, které tvoří skladatel a zpěvák Petr Brousil (kytara) a jeho dva spoluhráči – bubeník a akordeonistka. Loni v říjnu vystoupili živě v našem studiu a my se v recenzi vracíme k jejich demonahrávce, která vznikla na přelomu let 2009 a 2010.
Existují hudební žánry (a jsou čím dál vlivnější), ve kterých hudba dvou nebo dokonce jediného člena vydá za celou kapelu. Longital, DVA nebo Circus Ponorka by mohli vyprávět. Pokud však zůstaneme v hájemství tradičního akustického folku, potřebujeme k plnému kapelovému zvuku minimálně tři muzikanty. Mohou to být dva kytaristé s jedním melodickým nástrojem, mohou to být tři skvěle sezpívaní zpěváci se střídmým doprovodem a může to být barevná hudba, kterou předvádí pražská skupina Bejlí na svém demu. Bejlí tvoří kytarista a sólový zpěvák Petr Brousil, hrát na cajón, darbuku, djembe a další perkuse David Deutscha a akordeonistka. V recenzovaných nahrávkách hraje na akordeon Markéta Chmelová, členkou skupiny je od podzimu 2010 Romana Sulčíková.
Bejlí sice hraje autorské skladby Petra Brousila, avšak nejedná se o písničkáře s doprovodnou kapelou. Tím nejzajímavějším jsou totiž na hudbě Bejlí aranže a celkový zvuk. Díky kombinaci kytary (případně buzuki) s barevnými rytmickými nástroji má Bejlí místy blíže k jihoevropské nebo orientální world music než ke klasickému českému folku. Akordeon dokresluje harmonie, posouvá celek tu k šansonu, tam k latině, aniž by zbytečně vyčníval a rušil. I když se jedná o demonahrávku, zvuk je slušný.
Petrův zpěv neoslní, ale ani neurazí. Oceňuji pečlivou výslovnost, díky níž vynikne zvukomalebnost textů („v hlíně i jílu“ – Z jara). Brousilovy písně jsou příjemné, melodické, s dobrými textovými nápady („Eleonor / silná jak Torr“; „tancují stíny veselých Romů“). Kostrbatých pasáží je málo, i když jich pár najdeme („čistý peří svý“), stejně jako špatně kladených přízvuků („divoKÝM vínem“). Rezervy má Bejlí zatím v práci s dynamikou a s rozvíjením aranžérských nápadů během písně. Zatím většinou nasadí plný zvuk hned na začátku skladby a ve stejném tempu, stejně silně a stejně barevně píseň odehraje. Pokud se Bejlí podaří na oficiálním albu všechny tyto drobnosti doladit, může nás ještě překvapit. Už toto demo však stojí za opakovaný poslech. V rámci amatérské folkové scény pro mne Bejlí patří k nejpříjemnějším objevům minulého roku.
Natočeno 2009–2010
Demonahrávka
Žánr: alternativní folk
Celkový čas: 19:35