Adela Hroncová: Ticho (recenze CD)

Když se na můj redakční stůl dostalo album Ticho, byla pro mne Adela Hroncová naprosto neznámým jménem. A ani poté, co její písně už řadu měsíců na Proglasu hrajeme, nevím o ní o mnoho víc. Zárukou kvality však pro mne od počátku bylo vydavatelství Tonada (Miro Čačík, manžel zpěvačky Márie Podhradské) a někteří doprovodní hudebníci v čele s multiinstrumentalistou Igorem Baarem, v jehož studio vznikala řada zásadních alb slovenské křesťanské hudby (mj. Lamačské chvály nebo Felice). Baar debutové album Adely Hroncové produkoval a nahrál na ně kytary, basu, klávesy, bicí, perkuse a loopy a nazpíval doprovodné vokály. V jednotlivých písních se objevují další hosté včetně i u nás dobře známého houslisty Stana Palúcha.

Na první poslech možná trochu nenápadné album Adely Hroncové lze vnímat jako ukázku toho, kam by se mohla v budoucnu ubírat folková hudba. Jedná se totiž o nahrávku písničkářskou, pokud jde o autorské výpovědi (na všech písních se Hroncová autorsky spolupodílela či spolupodílela) a také o způsob zpěvu. Hroncová je vypravěčka s hlasem možná zaměnitelným, ale příjemným, srozumitelným, usměvavým. Tyto vlastnosti jsou vítané u dobré popové zpěvačky, ale naprosto nezbytné u kvalitní zpěvačky folkové. A Adelin hlas je splňuje tak dokonale, že při poslechu máme dojem předávání informací i v těch momentech, kdy text příliš obsažný není a kdy zpěvačka stále dokola opakuje týž slogan (Už ťa mám, Sebaklam). Toto zdání závažného poselství je natolik přesvědčivé, že album skutečně zní – navzdory použití elektronických nástrojů – folkově v tom nejlepší slova smyslu.

Doprovod v jednotlivých skladbách kolísá od ne příliš příjemného syntetického popu s náznakem funku (Na papieri) až po kombinaci klavíru s mohutnými smyčci (Sebaklam). Nejzajímavěji znějí skladby, ve kterých je použita jemná elektronika (Bociany) nebo ve kterých hrají výraznou roli žesťové nástroje (Jazykolam, Smotana). Spíše jako perličku je třeba vnímat využití samplu tleskání coby hudebního nástroje (Už ťa mám). Za největší slabinu alba považuji plošší popová místa, ve kterých je pravidelný rytmus spíše ke škodě než k užitku (Dve husi). Naopak oceňuji snahu o pestrost – od výletů směrem ke klasickému folkrocku (Krídla) přes náznak šansonu (Báseň) až po písně, které jako by navazovaly na zlatou éru slovenského popu z 80. let (Smotana).

Texty napoprvé nezaujmou výraznými slogany (s několika málo výjimkami – Smotana), avšak doporučuji jejich pročtení v bookletu. Jsou zajímavější, než se zdá po pouhém poslechu, a i když se v nich zpravidla neobjevuje slovo Bůh, mezi řádky vytušíme zpěvaččinu touhu zpívat směrem vzhůru („Hladám iba kúsok neba“ – Už ťa mám).

Adelin hlas vyniká především v pomalých písních, zatímco v rychlejších tempech je zaměnitelná. I když je album de facto popové, oceňuji snahu nakombinovat akustické a elektronické nástroje tak dokonale, aby deska mohla oslovit i fanoušky folku nebo moderního jazzu na straně jedné a elektronické taneční hudby na straně druhé. Na písně jako Sebaklam si sice zatančíte maximálně ploužák, ale fakt, s jakou nenápadností a zároveň nápaditostí Igor Baar dokázal písně producentsky pojmout, za pozornost stojí.

Rok vydání: 2010
Vydavatel: Tonada
Žánr: alternativní elektronický folk
Celkový čas: 43:48