Rozhovor s žofií kabelkovou nejen o cenách anděl

U tzv. hlavních cen Anděl došlo letos krátce po zveřejnění nominací k jejich několikerému upřesňování, a tím pádem k docela velkým zmatkům. Sleduješ i tyto ceny? A je pro tebe zajímavé, zda se třeba skupinou roku stane Kabát, Monkey Business, nebo Vypsaná fiXa?

Abych přiznala barvu, ten Wronka-zmatek, který se udál právě kolem nominací v hlavních kategoriích, považuju minimálně za velmi zarážející a neslušný – jak směrem k muzikantům, tak k samotným akademikům. Jinak mám dojem, že hlavní kategorie by mohly být mnohem progresivnější. Podle mě dostatečně neupozorňují na muzikantské počiny, ale spíše zohledňují stávající popularitu jednotlivých interpretů, což zkrátka neznamená totéž. Jinak si nedovedu vysvětlit, že mezi hlavními nominovanými chybí např. vynikající kapela Lanugo.

Dvojnásobný držitel Anděla, jazzový kytarista David Dorůžka, mi loni řekl: „Globálně má ta cena samozřejmě význam spíše symbolický, ale na naší malé české scéně snad něco znamená.“ Myslíš, že by čeští muzikanti měli víc než dnes usilovat o mezinárodní ocenění?

Usilovat o cenu. To je vůbec v souvislosti s jakýmkoli uměním prazvláštní spojení. Po pravdě, já sama, ačkoliv jsem coby pískle pár soutěží absolvovala, jsem soutěžně naprosto neambiciózní typ. Zkrátka si nepotřebuju masírovat ego vítěznými stupínky. Největší výzvou i motivací zároveň je pro mě každý z koncertů a samozřejmě také reakce lidí, kterých si vážím. Jakákoliv soutěž má smysl pouze ve chvíli, kdy ti přinese větší množství koncertních příležitostí, nové zkušenosti, případně finance, díky kterým natočíš třeba novou desku. A to je dobré především ve chvíli, kdy začínáš nebo stojíš o koncerty v novém prostředí (např. v zahraničí), kde tě zatím nikdo nezná. Ale stejně mi to věčné poměřování sil v muzice připadá objektivně neměřitelné, a tím pádem i trochu nesmyslné. Hudba není sport.

Z umělců nominovaných letos na cenu v kategorii Folk jsi byla nejmladší. Mohou se podle tebe muzikanti, kterým je kolem šedesátky (např. Michal Němec z Jablkoně), od vás mladších něco naučit?

Vzájemné obohacování nezkušených zkušenými, ale i naopak, je úplně přirozený odvěký proces. Tenhle mechanismus slouží jako malá záruka toho, že snad nezakrníme a možná se posuneme ještě dál. Neumím říct, jestli se zrovna ode mě něco naučí hudbomág Michal Němec, ale to, že pro mě jeho písničky byly v určitém období dost zásadní, ti říct můžu.

Tvé CD Peřiny z vody má originální obal. Může být dobrý obal zárukou toho, že CD jako médium přežije dnešní dobu, která nepřeje prodeji hudby?

Bojím se, že obal neobal cédéčkům už odzvonilo. Teď ještě ke břehům posledních koupěchtivých dobíhá vlna kompaktních disků, ale jejich boom už sotva kdy přijde. Nemyslím si, že by CD vymizela nadobro, ale rozhodně půjde podobně jako u vinylů spíš o fajnšmekrovinku. V dnešní době už existují uživatelsky přitažlivější média. A co se týká obalu mé desky, chtěli jsme holkám-obalotvorkám nechat prostor pro fantazii a zároveň ještě v tom posledním záchvěvu, kdy se CD prodávají, nabídnout posluchačům něco hodně netypického. Něco jako dárek a překvapení zároveň.

Album jsi nahrála s hosty. Jak momentálně vypadají tvé koncerty?

Peřiny z vody okořenilo pět hostů, ale koncerty teď hraju povětšinou sama. Výjimečně si zahraju s flétnistkou Petrou Klementovou, když zavítá do republiky.