Zeměměřič v reedici nabobtnal

Folková hvězda sdružení Šafrán v roce 1978 již téměř veřejně nevystupovala. Vrcholila štvanice na signatáře Charty 77, v prosinci 1977 StB odstartovala akci Asanace s jediným cílem donutit k emigraci režimu nepohodlné osobnosti. V té doby se Vlastimil Třešňák dohodl se zvukařem Robinem Hájkem, že spolu natočí lepší kousky z tehdejšího Třešňákova repertoáru, prostě jen tak do archivu. „Za to, že je deska Zeměměřič na světě, můžou Jiří Pallas a Robin Hájek. Jiří Pallas na dálku ze Švédska domluvil nahrávání s pražákem Robinem Hájkem, který jako jeden z mála v Čechách vlastnil magnetofon Revox. U Hájků v kuchyni jsme měli dvě sezení a na dva mikrofony desku nahráli. Nahraný pásek se, už nevím jak, propašoval do Švédska,“ vzpomíná po letech sám autor na vznik legendárního alba českého folku v knize To je hezký, ne?

Hájek nahrával The Plastic People Of Universe a jiné podzemní skupiny. Hlavně ale měl magnetofon Revox a v bytě malou elektrotechnickou dílnu. „Tam se jenom netočilo,“ vzpomíná Třešňák. „Tam byl taky džbán piva a pauzy. Nahrávalo se dejme tomu čtyři hodiny najednou. Já si sedl a hrál, bez vracení. Je možný, že když se něco spletlo, byla malá pauza a jelo se dál.“

Nahrávalo se dvakrát. V únoru 1978 vznikla stereo nahrávka 17 písní. Autor se tehdy rozhodl ještě pro druhé nahrávání a aby mohli s tím, co měli, docílit částečného „nahalení“ Třešňákova zvuku, raději obětovali stereo. Při druhém květnovém natáčení bylo zaznamenáno 20 písní. Dál již bylo vše v režii Jiřího Pallase a LP vyšlo v roce 1979 jako sedmý titul exilového vydavatelství Šafrán ´78 s obalem Juraje Horvátha, který však nechtěl být na desce jmenovaný.

„A  tak se stalo," píše Jiří Černý, „že jednoho krásného dne v roce 1979 mohl i v Praze člověk vidět propašovaného Zeměměřiče, první desku, jaká kdy vyšla Třešňákovi, méně známému písničkářskému kolegovi Hutky a Merty. Ale to už Třešňák ani nedělal uklízečku v antikvariátu v Dlážděné, kde zlomil smeták a odmítal luxovat regály, ani neshraboval z chodníků sníh. To už ani nezpíval. V Kolíně nad Rýnem mu vyšla první knížka povídek Jak to vidím já a v Praze v Bartolomějské mu estébácký nadstrážmistr Josef Kafka zhasínal zápalky o ruku. Tak se stalo to, že i Třešňák, karlínský kluk vychovávaný dědečkem a Romy, opustil v roce 1982 všechny pražské Kafky. Z nejlepších českých písničkářů, kteří se tak rozhodli, byl poslední."

Letošní vydání alba Zeměměřiče k 60. narozeninám autora obsahuje tedy poprvé všechny nahrané písně z legendárních „Hájkových pásů", vzniklých na dvou nahrávacích frekvencích v roce 1978. Obě CD z originálních pásů restauroval Karel Kourek (RA studio). Zeměměřič vychází poprvé rovněž s jiným obalem, na který autor vybral dobové portrétní fotografie Josefa Chuchmy. Booklet obsahuje všechny texty, sleevenote Jiřího Černého a ediční poznámku Jaroslava Riedela.

(Tisková zpráva nakladatelství Galén)