Zahrada 2011: několik nesouvislých postřehů

Vítězem divácké soutěže o Krtky se stala olomoucká skupina Bujabéza, na druhém místě skončila Passage z Prahy a na třetím znojemská Lucrezia Borgia. Cenu pořádajícího festivalu Folk získala Alibaba z Horky nad Moravou a vítězem soutěže písničkářů a dvojic se stal Monty.

Ve výborné formě se v pátek 1. července večer představil Vlasta Redl se svou novou skupinou (mj. Petr Vavřík a Borek Nedorost). Kapela má rockový až bluesrockový zvuk, pan kapelník po delší pauze zpíval s nebývalou energií.

V průběhu celého festivalu mohli diváci zažít řadu nečekaných muzikantských spojení: Arnošt Frauenberg vystoupil v duu s písničkářem Petrem Simandelem, Pepu Streichla doprovázel na klarinet Jirka Svítek (z dua Svitky), vítěz soutěže písničkářů Monty si v amfiteátru zazpíval duet se Zuzanou Mimrovou, zpěvačkou vítězné skupiny Bujabéza, Luboš Javůrek a Petra Šanclová si přizvali trio Přelet M. S. a manželé Adamcovi ze skupiny A. M. Úlet si do Náměště přivezli své dvě dcery, které s nimi také vystoupily v jedné písni.

Příjemný koncert převedl na scéně Zámek desetiletý Létající rabín. Hrálo se bez ozvučení (s výjimkou zpěvových mikrofonů), muzikanti stáli nejen na zemi, ale i na židlích.

Jeden z nejzábavnějších koncertů, které jsem nejen na letošní Zahradě zažil, předvedl v sobotu večer v amfiteátru Tomáš Klus, který vystoupil pouze v akustickém duu s Jiřím Kučerovským. Z Tomášovy dramaturgie koncertního bloku a z jeho průvodního slova by si mohli vzít příklad i o generaci či více starší kolegové.

Skupina Epy de Mye překvapila příklonem k elektrickému zvuku. A vůbec to neznalo špatně… Podobně Žamboši v amfiteátru dokázali, jak jim folkrockový zvuk svědčí.

Velmi příjemné byly čtyři hodiny s písničkáři na scéně Zámek v neděli 3. července od 10.00. Představilo se osm jednotlivců a dvojic, osm různých pojetí autorského folku. A všechno výrazné osobnosti. (Na fotografii je jedna z nových tváří, Zuzana Špatá, která vystoupila v duu s baskytaristou Pavlem Žemlou.)

Největším (příjemným) překvapením pro mne byl koncert plzeňské vokální skupiny Hlasoplet. Pánové ukázali, že zpěv acappella nemusí být nudný a že jej lze spojit s nápaditou (a přitom střídmou) choreografií a téměř scénickým vyjádřením. I když znám z loňského roku jejich CD, jsou pro mne díky zahradnímu vystoupení tito pánové objevem roku.

Příjemným osvěžením bylo také vystoupení americké univerzitní oldtimeové skupiny The ETSU Old Time Pride Band. Zvlášť když jeden z pedagogů výborně mluví česky, a dokáže tedy v našem jazyce uvádět jednotlivé písně. Těšte se na rozhovor v pořadu Jak se vám líbí!

Skupina Sto zvířat dokázala, že ska na Zahradu také patří. Nadšené publikum dokázalo, že ska na Zahradu rohodně patří…

A pozitivně překvapil také Jan Nedvěd. Zatímco v nedávné minulosti působil jako stín vlastní slávy, v Náměšti se letos předvedl ve formě, dobře artikulovat, zbytečně nemluvil, zpíval především známé písničky, na které publikum čekalo. Jako by se na chvíli vrátily legendární koncerty do spacáku ze strážnických Zahrad…