Yo Soy Indigo: Mé písně potřebují být napsány

Rozhovor s písničkářkou Emily Thiel ze skupiny Yo Soy Indigo

Proč jste se rozhodla usadit v Česku?

Dokončila jsem tehdy bakalářské studium hudební vědy v Connecticutu ve Spojených státech a rozhodla jsem se, že místo toho, abych se věnovala klasické hudbě, zkusím něco úplně jiného. A tak jsem se přestěhovala do České republiky. Byla to tak trochu náhoda. Přemýšlela jsem, jestli znám i něco jiného než vážnou hudbu, a nakonec jsem začala učit angličtinu. Po nějaké době jsem však zatoužila po něčem kreativnějším. Chodila jsem tedy jen tak jamovat do jedné továrny a jednoho dne se ke mně přidala polovina kapely a začali jsme spolu hrát. To je tedy příběh o tom, jak jsem přišla do Česka.

Písně jste si původně psala jen sama pro sebe. Jak moc jste je musela měnit poté, co vznikla kapela Yo Soy Indigo?

Vlastně ne moc. Pánové, s kterými hraji, jsou citliví muzikanti a mnoho jsme toho měnit nemuseli. Ty písně mohu dál hrát sama, můžeme je hrát v duu, ve čtyřech nebo jako celá kapela. Všechny varianty fungují.

Liší se nějak proces tvorby s kapelou od procesu, když jste psala písně pouze sama pro sebe?

Je obtížné ty věci v mé hlavě odlišit, ale snažím se stále zachovat integritu své původní tvorby. To znamená, že pořád píšu písně proto, že potřebují být napsány, a nikoli proto, že tady existuje nějaká kapela, která je chce hrát. Dnes to tedy funguje tak, že se sice nesnažím psát pro kapelu, ale na druhou stranu na své spoluhráče při komponování pochopitelně myslím. Pokouším se dál tvořit písně takové, jaké by měly být, bez nějakého konkrétního cíle. A tak doufám zachovávám jednotu své tvorby.

Loni jste vydali debutové album. Co to pro vás znamená?

Je to otisk určitého momentu, jako když pořídíte fotografii. To album představuje bod na naší hudební cestě. Ukazuje nás ve fázi, kdy se můžeme někam posunout jako profesionální kapela. Máme co nabídnout, máme co prodávat na koncertech a já doufám, že se toto album může dostat k mnoha posluchačům. Naše písně tak mohou oslovit i další lidi a ne jen tu úzkou skupinu fanoušků, které známe osobně.

Berete natočení desky jako zlom, ukončení nějaké etapy? Nebo je to jen součást nějakého delšího procesu?

Určitě je to kontinuální proces. Na tom albu je zachycena první vlna našich písní, ale už v okamžiku jeho dokončení jsme měli téměř hotový repertoár na případnou další desku. Takže se stále posouváme dál.