Vojtěch Jindra: Každý nástroj je úžasný

Na albu Zákulisí Vojtěch Jindra představuje možnosti akustické kytary včetně různých – i méně obvyklých – ladění. „Těch ladění je nepřeberné množství,“ vysvětluje s tím, že přeladění kytary „umožňuje získat hráčské možnosti, které by se jinak nedaly realizovat. Dají se zahrát jiné věci, získáte jinou barvu zvuku“. Vedle obvyklejších drop D, open G nebo DADGAD si sám pro sebe našel různá další ladění. „Ale tyhle věci něco řeknou jen kytaristům,“ podotýká Jindra s úsměvem. Přesto nepovažuje Zákulisí za album určené jen kytarovým nadšencům, protože již zaznamenal pozitivní ohlasy od „lidí, kteří se nijak zvlášť nezajímají o kytarovou muziku, ale CD si pouští jako příjemnou kulisu třeba k žehlení“. 

Již dlouho Jindra uvažuje o koncertní variantě svého alba: „Když už jsem to dotáhl do podoby cédéčka, chtěl bych ty skladby prezentovat i naživo. Ale nevím, jestli jsem teď v situaci, kdy bych si dovolil s něčím vystoupit jen sám za sebe, neschován v kapele. Úplně se na to necítím.“ Stále se tak vrací k původní myšlence – postavit trio akustických kytar. Před dvěma lety zkoušel podobný projekt vytvořit s kamarády Martinem Vejvodou (Deneb, M3) a s Petrem Košumberským (Garcia, Dún an doras). „Velice se nám líbilo, jak ty věci znějí, ale zjistili jsme, že máme tak odlišný přístup, že by to asi nefungovalo. Po pár zkouškách, aniž bychom vystoupili, jsme se v klidu dohodli, že to utneme. Teď bych potřeboval najít další lidi. Nebudu nic prozrazovat, ale jednání probíhají,“ líčí Jindra a vysvětluje: „Takové kytarové trio, to je věc, která tady v těchto žánrech, tedy v oblasti fúze folku, rocku, jazzu a klasiky, zatím chybí. A protože řada těch skladeb byla pro tuto sestavu napsána, chtěl bych někdy v budoucnu toto CD tímto způsobem prezentovat.“ A použití skladeb z alba v jiných projektech? „Od počátku jsem ty skladby psal jako instrumentální. Ale když jsem CD vydal, někteří kolegové z mých kapel mi říkali, že něco by se dalo nacvičit jako instrumentálka nebo i s textem jako píseň.“

Vojtěch Jindra má řadu vzorů mezi světovými kytaristy. Říká:  „Kam se dneska dostala akustická kytara, to je úžasné.“ Obdivuje Tommyho Emmanuela, ale ještě raději má Petera Fingera, který před pár lety vystupoval před Emmanuelem v Lucerně. Dále jako svého oblíbence zmiňuje Andyho McKee a z tuzemských hráčů Norbiho Kovácse. „Samozřejmě mě neuvěřitelně oslovuje Paco de Lucía, skvělá sestava je California Guitar Trio a poslouchám také klasiku, například Andrése Segoviu,“ vyjmenovává.

Jako posluchač a autor hudby se však neomezuje pouze na kytaru. „Strašně mě baví spolupracovat s takovými nástroji, jako jsou dechy, které využíváme v Branu. Teď tam nově máme sopránový a altový saxofon, což dává dohromady s irskou flétnou nečekanou a nádhernou barvu. Hrozně rád mám také kontrabas a příčnou flétnu, které jsem si přizval na své album. Ale každý nástroj je úžasný v kombinaci s dalšími. Skládání barev je věc, která mě hodně zajímá,“ poodhaluje Vojtěch Jindra kousek svého muzikantského soukromí.

S láskou ke kombinaci hudebních barev souvisí i množství projektů, v nichž Vojtěch Jindra aktuálně účinkuje. Vedle Branu a Taliesynu, které pokládá za dvě nejdůležitější kapely, má s flétnistou Robertem Fischmannem a dalšími muzikanty projekt Before Breakfast – skloubení irské muziky a „moderní hudby od jazzu a rocku až po pop“. Dále Jindra doprovází dvě sólistky: O Viki se na internetu dočtete, že „písničky mladé zpěvačky se pohybují v rozpětí od nostalgických popfolkových balad až k jednoduše zapamatovatelným rychlejším písničkám“, s Lucií Kosteleckou hraje africkou hudbu ve stylu Jihoafričanky Miriam Makeby. ¨

(Celý článek vyjde v červnu 2011 v časopisu FOLK)