Tim Eriksen v Třikrát z Proglasu

V bookletu alba Northern Roots Live In Náměšť najdete následující vysvětlení toho, co je to sacred harp: „Sacred Harp je čtyřhlasý křesťanský chorál. Kdysi nejrozšířenější americká náboženská hudba, která upadla po válce Severu proti Jihu do zapomnění. Nic není podivnějšího než Sacred Harp. Její hlavní témata (poutník, smrt, hrob a Kristova krev) jsou drsná; její hudební styl (strohé kvarty a mysticky znějící otevřené kvinty) zastaral a byl překonán již více než před sto lety. Její notace, kde trojúhelníky, kolečka a čtverečky určují výšku tónu, vypadá jako klínové písmo. Nicméně vyzařuje sílu a integritu. Je to jedna z nejdemokratičtějších sborových forem: žádné publikum, žádný stálý sbormistr, jen lidé oslavující Boha a obdarovávající sebe navzájem.“

Tradice Sacred Harp používá tzv. tvarové noty (shape notes). To jsou – podle Wikiepdie – „hudební značky navržené tak, aby umožnily sborový zpěv i laikům, kteří neznají klasický notový zápis. Použití tvarových not různých druhů se praktikuje již více než dvě století v širokém spektru duchovní hudby, především na Jihu Spojených států.“

O tradici Sacred Harp píše ve své knize Když píseň tluče křídly do oken publicista Jiří Moravčík: „Sacred Harp spojila zdánlivě neslučitelné: anglickou tradici a americkou inovaci ignorující evropské normy, křesťany se světskými, bělochy s černochy, orální formu se zpěvníky, nadšení osadníků a hudebních profesionálů. Zrodila demokratickou hudební formu, při níž rozhodovala účast a horlivá chuť a nikoliv dokonalý zpěv s hudebním sluchem. Bratření nerozlišující mezi sborem a publikem, vždyť všichni se v tu chvíli stali obojím.“

Tim Eriksen říká: „Texty písní Sacred Harp jsou samozřejmě duchovní, ačkoli smysl té hudby tkví také ve zvuku a sociálním zážitku ze zpívání. Hodně lidí doposud o této hudbě pořádně neví – včetně USA. Ale když ji slyší, často pocítí něco jako chybějící pouto nebo spojovník v naší hudbě – a nejdnou přijdou na to, odkud se vzalo mnoho dalších, často daleko známějších stylů.“

Eriksen se však nevěnuje pouze tomuto duchovnímu zpěvu. Ve své sólové tvorbě se vrací ke kořenům hudby severovýchodu Spojených států. Říká: „Northern Roots je v podstatě neznámá, téměř utajená hudba Nové Anglie. Když Američané mluví o kořenech své hudby, mají na mysli staré písně amerického Jihu, ať už blues, nebo bělošské. Kdežto stará hudba Severu, zvláště Nové Anglie, byla dosud zastřena tajemství, i když odtud pochází řada krásných písní.“

Rozhovor s Timem Eriksenem čtěte zde.