Slyšte, lidé! – R.E.M. ke čtyřicetinám

Prvním singlem skupiny R.E.M. byla píseň Radio Free Europe, která poprvé vyšla u nezávislého vydavatelství Hib-Tone v roce 1981. Později ji skupina nahrála znovu a zařadila v roce 1983 na své první album Murmur. Od tohoto prvního alba si skupina, která vznikla ve městě Athens v Georgii v roce 1980, držela svůj na první poslech rozpoznatelný styl – typický zvuk kytary, označovaný jako jangle rock, melodické basové linky a velmi špatně srozumitelné texty, plné jinotajů. Po mnoho let R.E.M. působili jako kvarteto. Michael Stipe zpíval, Mise Mills hrál na baskytaru, Bill Berry na bicí a Peter Buck na kytaru, případně další nástroje.

Už od 80. let se skupina profilovala výrazně levicově. V prezidentské kampani v roce 1988 například podporovala demokratického kandidáta Michaela Dukakise a naopak později neskrývala rozladění z politiky obou Georgeů Bushů, otce a syna. K určitému komerčnímu průlomu u R.E.M. došlo s jejich pátým albem Document v roce 1987. Dostalo se na desáté místo americké albové hitparády a píseň The One I Love byla v singlovém žebříčku devátá. Tehdy také R.E.M. začali pronikat do Evropy – v Irsku byla zmíněná skladba v hitparádě pátá.

K nám se hudba této jižanské skupiny dostala až s pádem komunistického režimu. V roce 1991 R.E.M. vydali mimořádně silné album Out of Time a prvním singlem z něj byla píseň Losing My Religion. Je to dodnes nejúspěšnější píseň R.E.M. ve Spojených státech (čtvrté místo v hitparádě), zatímco například ve Velké Británii se až na třetí příčku dostala pozdější píseň The Great Beyond. Losing My Religion je hit s výrazným mandolínovým partem, s poetickým videoklipem a s textem, který není o ztrátě náboženské víry, ale spíše o pochybnosti a konci důvěry ve vztahu.

Out of Time bylo první album kapely, které se dostala na vrchol albového žebříčku ve Spojených státech a první bylo také v Kanadě, Austrálii, Velké Británii nebo Nizozemsku. Skupina za ně nasbírala sedm nominací na cenu Grammy, z nichž tři proměnila ve vítězství – paradoxně jednu Grammy získali v kategorii alternativní hudby a druhou v kategorii popu. Třetí ocenění bylo za klip k písni Losing My Religion. Z alba vzešlo několik dalších singlů – na britských ostrovech byla například velmi populární radostná skladba Shiny Happy People, další byla skladba Near Wild Heaven se sólovým zpěvem baskytaristy Mikea Millse a posledním singlem z alba byla píseň Radio Song, satirická skladba, do které si Michael Stipe jako hosta pozval svého oblíbeného rappera zvaného KRS-One.

Následující deska Automatic for the People sice nedosáhla první příčky americké hitparády – byla nejlépe druhá –, nicméně dnes je považována za jednu z nejlepších v diskografii kapely. Skupina na albu spolupracovala s baskytaristou z Led Zeppelin Johnem Paulem Jonesem, který vytvořil smyčcové aranžmá pro některé skladby. Z alba vyšlo šest singlů, z nichž v Evropě byla nejúspěšnější balada Everybody Hurts, zatímco v Americe skladba Drive. Píseň Man on the Moon skupina věnovala památce komika Andyho Kaufmana – narážky na jeho život se objevují v textu skladby. Refrén se slovy „Jestliže věříš, že postavili člověka na Měsíc“ je pak narážkou na konspirační teorie, podle kterých lidé na Měsíci nikdy nepřistáli. Podobně existovaly konspirační teorie o tom, že Kaufman nezemřel – podobně jako třeba Elvis Presley, o kterém se v písni ostatně také zpívá. Když se režisér Miloš Forman rozhodl natočit o Andym Kaufmanovi celovečerní film, nazval jej právě podle této písně, která v něm pochopitelně také zní.

Píseň The Sidewinder Sleeps Tonite, další singl z alba Automatic for the People vyhrává hitparády nejméně srozumitelných textů všech dob. Například verš „Call me when you try to wake her“ zpívá Michael Stipe na pouhých pět slabik. V textu je také narážka na autora knih pro děti Theodora Seusse, jehož jméno ovšem při natáčení Michael Stipe vyslovil jako Zeus a začal se proto smát. Smích v nahrávce zůstal. Název skladby – Chřestýš dnes v noci spí – je narážkou na slavnou jihoafrickou píseň The Lion Sleeps Tonite. S melodií jejího refrénu R.E.M. ve své skladbě pracují a jako odměnu za tuto přiznanou výpůjčku zařadili na singl The Sidewinder Sleeps Tonite jako druhou píseň právě úpravu této africké skladby.

Velmi ceněná je také již zmíněná píseň Everybody Hurts. V Americe se dostala na 29. místo hitparády, v Anglii na sedmé a v některých zemích kontinentální Evropy to byl úspěch ještě větší. Píseň prakticky celou složil bubeník Bill Berry, i když na ní potom vůbec nebubnuje – rytmus je naprogramovaný. Je to také další z písní, ke které aranžoval smyčce basista ze skupiny Led Zeppelin John Paul Jones. Mimořádně povedený videoklip ukazuje zácpu na dálnici v Texasu a v titulních myšlenky lidí ve stojících autech.

Po nostalgickém a do určité míry smutném albu Automatic for the People byla nahrávka Monster s tvrdými zvukem elektrické kytary v roce 1994 velkým překvapením. O nejúspěšnější píseň z pěti vydaných singlů pomyslně soupeřily skladby What’s the Frequency, Kenneth?, oblíbená v Evropě, a Strange Currencies, která byla o něco úspěšnější v Americe. Název první z nich upomíná na příhodu z roku 1986. Tehdy byl fyzicky napaden americký novinář Dan Rather – jeden z útočníků jej nejprve oslovil větou: „Kennethe, jaká je frekvence?“ Celkově je píseň o generaci X a o jejím vztahu k médiím. A ještě jedna zajímavost. Basista Mike Mills totiž při nahrávání dostal bolestivý záchvat slepého střeva, musel zpomalit a celá kapela jej následovala. Poté jej kolegové odvezli do nemocnice, ale nahrávku už nechali v původním tvaru.

Album New Adventures In Hi-Fi z roku 1995 bylo desátou studiovou dlouhohrající nahrávkou  R.E.M. a také poslední, kterou skupina natočila ve své původní čtyřčlenné sestavě. Bubeník Bill Berry ji totiž v následujícím roce v dobrém opustil. Album je zajímavé po hudební stránce. Jestliže jemnější nahrávky Out of Time a Automatic for the People bereme jako tezi a hlasité rockové album Monster jako antitezi, New Adventures In Hi-Fi je logickou syntézou, která přináší prvky klidnější i hlučnější. Album jako takové bylo sice komerčně mimořádně úspěšné, ale singly z něj v žebříčcích v Americe už tolik nebodovaly. Nejlépe se dostala píseň Bittersweet Me na 46. místo, skladba Electrolite se taktak prodrala na konec první stovky. Tuto píseň, v níž se zpívá o končícím století, prý Michael Stipe původně vůbec nechtěl na albu zařazovat. Nakonec si ji však oblíbil a později její coververzi nahrála například kapela Radiohead. Jde o klavírní baladu inspirovanou mimo jiné zemětřesením v Kalifornii v roce 1994.

Po albu New Adventures In Hi-Fi vydala skupina R.E.M., už jako trio, ještě další desky – Up, Reveal, Around the Sun, Accelerate a poslední v roce 2011 Collapse into Now. Žádná z nich však už pro mne nebyla tak zásadní jako vrcholná alba z 90. let nebo i nahrávky z let 80.