Slyšte, lidé!: Profil skupiny Švihadlo

Švihadlo nebylo první kapelou, která v Čechách hrála reggae. Služebně starší byl pražský Babalet, ke kterému dodnes Švihadlo někteří publicisté přirovnávají a který sám se nakonec od reggae odklonil k afropopu. „Na starý Babalet jsme chodili a líbilo se nám to, ale v podstatě jsem ho nikdy nějak intenzivně neposlouchal,“ říká zakladatel a zpěvák Švihadla Petr Šturma, který dnes tvrdí, že případná stylová podobnost mezi oběma kapelami je spíše náhodná.

Hlavními tvářemi současného Švihadla jsou tři muži: vedle Petra Šturmy je to jamajský zpěvák Vincent Richards a kytarista Jiří Charypar, který do sestavy přišel na začátku 90. let právě z Babaletu. Ke skupině Švihadlo však patří také ženský zpěv. Kmenovou členkou je od samého začátku Marie Šturmová, na albu Slunce zpívala jako host Michaela Pávová a od roku 2005 Švihadlo spolupracuje s ženským vokálním kvartetem G*Apeels, což jsou Gábina Ráčková, Petra Macháčková, Eliška Malá a Sabina Feldmannová.

Švihadlo prošlo za 30 let své existence zajímavým vývojem. Už v roce 1997 říkal tehdejší baskytarista skupiny Jan Dusil: „Švihadlo bylo ze začátku dost naviní, jak textově, tak hlavně hudebně. Kdežto dnes jsme už po muzikantské stránce na takové úrovni, že bych se nebál hrát na velkém pódiu s jakoukoliv světovou reggae kapelou.“

Lukáš Benda na webu MusicServer.cz vidí jako hlavní nevýhodu Švihadla to, že skupina se sice snaží oslovit mladé, ale tvoří ji „staří pardálové bez šance zaujmout nové fanoušky“. A pokračuje: „Jediným, ovšem výrazným handicapem desky zůstává scházející záchvěv mladosti.“

Naopak podle publicisty Tomáše Polívky je Petr Šturma, zpěvák Švihadla a autor větší části repertoáru, „skutečný písničkář. Jeho písně mají hlavu a patu – což ve zdejším reggae bohužel není samozřejmé“. A Polívka dodává: „Tak to má vypadat, když žánr není cíl, ale prostředek, jak poslat do světa písně.“