Slyšte, lidé!: profil skupiny Sto zvířat

Skupina Sto zvířat hraje ska, což není tradiční hudba z Jamajky, ale umělý produkt, hudba násilně přizpůsobená k tanci. Vychází z jamajského stylu mento, což byla fúze afrického rytmu a evropské písně, akustická hudba prezentovaná přímo na ulicích. Nebýt však vlivu amerických rozhlasových stanic, hrajících rhythm&blues a boogie, a také oblíbené hudby ze sousedních karibských ostrovů, stěží by se ska vyvinulo do podoby, v jaké je známe. Přes to všechno už v roce 1964, pouhé dva roky po vyhlášení nezávislosti Jamajky, představovali ostrované nový styl na světovém veletrhu v New Yorku jako svou „národní hudbu“.

Skupina Sto zvířat je zajímavá především tím, že veselé a skočné ska kloubí s netuctovými, vážnými a ostrými texty. Stejně tak však k této kapele patří čtyři dechové nástroje na pódiu, černé brýle a klobouky. Skupiny, která hraje skočnou veselou hudbu s vážnými ostrými texty. Své zatím nejnovější album Sto dvacet! kapela nahrála v pražské Incheba Aréně v říjnu 2010 u příležitosti svých 20. narozenin. Kapelník Jan Kalina vzpomíná, že z obří haly měl trému: „Při koncertě vidíš jen do prvních řad, takže nemáš představu, kolik lidí tam je. Pak jsme viděli na fotce v bookletu, co za masu tam přišlo, a během nám mráz po zádech.“

Sestava kapely se během 20 let měnila, ale základní autorské trio dlouhou dobu představovali skladatelé Jan Kalina a Petr Ostrouchov a textař Tomáš Belko. V současné sestavě už nenajdeme Ostrouchova, který s aktivním provozováním hudby skončil a v současné době se věnuje mimo jiné vydávání jazzových nahrávek jako šéf labelu Animal Music. Kalina je dnes autorem drtivé většiny melodií, zatímco Belko stále píše texty. „Je-li výsadou folkových kapel, že mají texty aspoň trochu o něčem, pak máme k folku lehce nakročeno,“ tvrdí Kalina v časopisu FOLK.

Momentálně má kapela Sto zvířat na svém kontě sedm řadových alb plus například DVD Jste normální? nebo už zmíněné koncertní album Sto dvacet! To se mimochodem vydařilo skvěle. Kapela byla ve formě, hrála s nasazením sobě vlastním a přitom – při vší té zběsilosti – téměř tak čistě a srozumitelně jako ve studiu.