Šedesátiny kytaristy Stanislava Barka

„V dětství jsem v nějakém českém filmu zaslechl motiv hraný na akustickou kytaru a dlouho mi to zůstalo v hlavě,“ vzpomíná Stanislav Barek na své první kontakty s kytarou a pokračuje: „Kromě toho můj o deset let starší soused Honza Jirásko byl skvělý muzikant. Poslouchal Beatles, The Doors, Claptona apod. a měl rockovou kapelu Vařící kotle, se kterou všechnu tu dobrou muziku také hrál. Já jsem tajně lezl okénkem přes WC do klubu a zbožně poslouchal, co hrají na čajích. Když mi bylo 14, koupili mi rodiče kytaru a Honza mě naučil první akordy. První písnička, kterou jsem zkoušel, bylo Massachusetts od Bee Gees a potom Ob-la-di Ob-la-da od Beatles.“

Na prahu „šedesátky“ Stanislav Barek cítí, že si splnil sen: Hru na kytaru nakonec vystudoval, ba co víc, zasvětil jí celý život. A podařilo se mu vybudovat v českém prostředí festival, na který se sjíždí ty největší kytarové hvězdy z celého světa. „Kytara napříč žánry je pro mě za celou dosavadní kariéru nejdůležitějším projektem. Festival jsem začal pořádat před osmnácti lety v podstatě na koleni, ještě bez počítače s psacím strojem a vše jsem zasílal poštou. Dnes je to nepředstavitelné. V té době mě nenapadlo, že jednou budu do České republiky vozit umělce, jako jsou Paco De Lucía nebo John McLaughlin, kteří byli v mých začátcích nedosažitelnými vzory. Festival daleko předčil moje představy a sny. Daří se vozit ty nejlepší světové kytaristy a doufám, že to bude možné i do budoucna.“ Kytara napříč žánry je dnes známá po celém světě a mnozí ji dokonce považují za jednu z nejvýznamnějších přehlídek akustické kytary ve východní Evropě.

Ještě před zrodem festivalu Stanislav Barek organizoval koncerty pro Výbor dobré vůle Olgy Havlové (1991 – Weiden, Německo a 1995–1997 – Praha, žižkovská radnice), roku 2005 pak uspořádal ojedinělý koncert Legendy české kytary věnovaný profesorům Jiřímu Jirmalovi a Milanovi Zelenkovi. V letech 2004–2010 spolupracoval na cyklu koncertů Rebelující dámy české hudby, jehož cílem bylo zpopularizovat tvorbu a interpretační umění umělecky výrazných ženských hudebních osobností. Jedním z úspěchů byl mimo jiné vyprodaný koncert Tommyho Emmanuela s kapelou Acoustic & Electric Tour v roce 2011 ve Velkém sále Lucerny. Od roku 2005 Stanislav Barek působí jako člen rady Svazu autoru a interpretů, s nímž kromě jiného založil v roce 2013 soutěž pro kytaristy, kteří hrají jiné žánry než klasiku. Za dva roky své existence již soutěž objevila několik zajímavých mladých talentů.

Kromě 18. ročníku „Kytary“ letos Barek plánuje dokončit druhé sólové CD, k jehož vzniku přizval hosty s těmi nejzvučnějšími jmény: Tommyho Emmanuela, Laurence Jubera, Peppina D´Agostina, Dylana Fowlera a další. Nahrávka bude mít mnohožánrový charakter: vedle trojice vlastních skladeb a oblíbených ragtimů se posluchači mohou těšit například na úpravy Smetanovy Jiřinkové polky nebo lidové písně Ej, padá, padá rosička. Na březen příštího roku plánuje Stanislav Barek společný koncert rovněž s jubilujícím Australanem a svým častým spolupracovníkem Tommy Emmanuelem, který šedesátiny oslavil před necelým měsícem: „Půjde o mimořádný společný koncert k našim šedesátým narozeninám, které shodou okolností spadají na tentýž rok. Naplánovali jsme jej na 13. března 2016 do Dvořákovy síně pražského Rudolfina, která oplývá výbornými akustickými vlastnostmi.“