Sanyland: nové album

Skupinu Sanyland tvoří Slavo Sany Grék, Andrej Hruška, Ivan Polák, Martin Zajko, Igor Ajdži Sabo a Katka Fečová. Na albu Trochu korenia se jako hosté podíleli členové dua Longital Daniel Salontay a Shina, dále Marián Slávka a další.

Sanyland působil na slovenské scéně do roku 1996. Poté se na dlouhých 10 let odmlčel a znovu se na festivalech objevil roku 2006. První fázi hostorie skupiny shrnul pro časopis Folk & country kapelník Sany: „Když se na to dívám s odstupem času, byl největším úspěchem kapely hlavně fakt, že jsme se jako jednotlivci poměrně rychle navzájem našli a začali ve stálé sestavě usilovně cvičit třikrát až čtyřikrát do týdně, což byla naše běžná dávka. Skupinu tehdy (1993–96) tvořili Silvia Josifoska, Ivan Polák, Martin Zajko, Igor Ajdži Sabo a já. Každý měl absolutní svobodu v rozhodování, jak vložit to své do společného hrnce, a pomalu jsme začali cítit, že to začíná přirozeně fungovat. Že jsme se ze sebe a ze své hudby těšili, bylo myslím hlavním důvodem, proč jsme dostali příležitost vystupovat na několika zajímavých akcích. Z nich bych zmínil pořad Noční vtáci live s Jaro Filipem, Apropo se Štefanem Skrúcaným a Miro Nogou, natáčení videoklipu k písni Snowblind a její úspěšné účinkování v soutěžních hitparádách v televizích VTV a ČT. Mezi naše nejkrásnější vzpomínky z účinkování na českých a moravských pódiích patří vystoupení na brněnském Velodromu, kam nás Roman Horký pozval na oslavy 15. výročí působení Kamelotu na hudební scéně. A tou největší zkušeností a zážitkem pro nás bylo odehrání několika společným koncertů s Jaromírem Nohavicou v době jeho mimořádně úspěšného projektu Divné století. Tehdy jsme s jeho kapelou v čele s Vítem Sázavským a Zdeňkem Vřešťálem hráli na několika velkých scénách bývalé federace a vyvrcholením tohoto turné byl závěrečný koncert v pražské Lucerně.“

Důvody, proč následovala tak dlouhá pauza, Grék vysvětluje v tomtéž rozhovoru: „Přišli jsme tehdy myslím do bodu, kdy jsme si od sebe potřebovali trochu vydechnout, zkusit něco nového. Dopustit se takových malých hudebních cizoložství. Maťko s Ajdžim a Silvií namířili střelku ke svému srdečnímu blues a jazzu a spolu s Danem Salontayem (Longital) vytvořili skvělý Mr. Band. Krátce nato začali spolupracovat s předními osobnostmi slovenské scény: Richardem Müllerem, Petrem Lipou, Janou Kirschner apod. Já jsem mezitím prošel velkými změnami hlavně v soukromém životě. Změnil jsem zaměstnání, oženil jsem se a když se nám narodila dcerka Linda, zjistil jsem, že se od ní nedokážu odlepit a nejraději bych každý její výdech schoval do zavařeninové sklenice a přidal k ostatním ve spižírně. Den měl najednou málo hodin na to, aby stačil práci, rodině i hudbě. Ta tam však stále ještě, jak jsem podvědomě tušil, stále oddaně a klidně čekala. Mezitím jsem pozoroval hudební cesty svých spoluhráčů a těšil se z občasných setkání. Naše „sanylanďácké“ vzájemné spojení jsem stále silně cítil. Potom přišel rozvod, hledání sebe sama a čas potřebný k tomu, aby kal spadl až na dno. A tehdy mi přišla na pomoc hudba.“

Hlavním impulsem pro znovuobnovení skupiny bylo podle kapelníka „pochopení sebe sama. To, že jsem si uvědomil, že hudba je mým potřebným prostředkem, kterým vyjadřuji svou duši“.

V roce 2007 Sanyland získal na festivalu Zahrada cenu pořadatelského štábu. O rok později přijel na největší český festival do Náměště na Hané se svým debutovým albem, které si představíme v rubrice Třikrát z Proglasu 15. července od 14.30.