Původní Bureš folkověji

Původní Bureš folkověji
27. října 2009 Aktuality, Alternativní hudba Autor: Milan Tesař

Pražská rocková skupina Původní Bureš vydala letos v červnu nové album Poslední zhasne, folk(rock)ovější než starší desky. V naší hitparádě Kolem se toč momentálně boduje s Malou písničkou o strachu. Rozhovor s kapelníkem (a výtvarníkem) Fumasem sice chystáme až na 7. prosince, ale nyní vám nabízíme pro připomenutí část staršího rozhovoru, který vznikl po vydání alba Sen noci indiánské v roce 2001.

Původní Bureš: CD Poslední zhasneSvé nové, folkrockové album Poslední zhasne natočila skupina Původní Bureš naživo. Po letech se na nahrávce opět objevuje akordeon jako jeden z hlavních nástrojů. „Na desce naleznete příběhy i lyriku, lidové inspirace i kytarovou psychedelii,“ tvrdí vydavatel na svém webu.

Připomeňme si část rozhovoru s Jaromírem Fumasem Palmem z roku 2001:

Vaše alba mají takové zvláštní názvy: Ples tapírů (1996), Ghost do domu (1998), Sen noci indiánské (2001). Máte rádi slovní hříčky?

To s těmi názvy začalo už někdy v roce 1992. Tenkrát jsme dělali demáč, který se jmenoval Too Young To Kozí Dech, Too Old To Fly, což je parafráze na název desky od Jethro Tull. Ples tapírů – tam šlo asi více o slovní hříčku. Možná že podvědomě jsme chtěli zdůraznit něco jako maškarní ples nebo něco takového. Ghost do domu, tam je ten název dvojznačný. Jednak to má znamenat hosta, návštěvu, jednak má jít o ghosta, tedy nějakého ducha. Když někam přijde nějaký duch nebo duše, něco se změní. Je tam tedy jiný význam než jen ta slovní hříčka. Sen noci indiánské – tam celým albem prostupuje motiv snů a snění. Slovní hříčky máme rádi, takže i další desky se můžou jmenovat nějak obdobně. (Další alba se jmenovala Kůň s pěti nohama – 2003 – a Cesta z krimu – 2006. – pozn. M. T.)

Když jsem si v roce 1996 poslechl album Ples tapírů, označil jsem si vaši hudbu sám pro sebe jako alternativní rock. Proto mě potom překvapilo, když jste soutěžili na Zahradě. Když však poslouchám pozorně vaše nové album, označil bych je jako folkrockové. Mění se váš styl, nebo je to tím, že se do škatulky „folkrock“ dnes vejde mnohem tvrdší hudba než dříve?

My jsme už v 80. letech ty písničky občas hráli po hospodách se španělkou, takže bych řekl, že v úplně původní verzi se vždycky jedná o folkovou písničku. Ale hrát čistě folk nás nikdy nebavilo, takže jsme si založili rockovou kapelu. Když tady na konci 80. let existovala nová vlna, tak nás do ní kritici automaticky začali řadit. Ale myslím si, že tam nepatříme; blíže než k nové vlně máme k punku. Docela nám odpovídá také označení alternativní rock, ale domnívám se, že do alternativního rocku se vejde folkrock, stejně jako se alternativní rock vejde do folkrocku. Mimochodem termín folkrock byl myslím poprvé přisuzován nahrávkám, které s kapelou udělal Bob Dylan. A to je záležitost, ke které máme blízko. Líbí se nám i folkrockové kapely z konce 60. let jako Jefferson Airplane nebo Faiport Convention a podobně. Nezáleží na tom, jestli je hudba tvrdá nebo měkká. Jde o to, že se určité písničky dají hrát jako folk, nebo jako bigbít.

Zatím všechna tři vaše řadová alba vyšla u Indies? Co je vám na tomto vydavatelství sympatické? (V současné době Původní Bureš vydává u Indies Happy Trails, jedné z nástupnických firem původních Indies Records. – pozn. M. T.)

Na Indies je nám sympatické to, že vydávají desky interpretům, kteří se nám líbí. Scházejí se tam lidé, které máme rádi: Honza Burian, náš kamarád Karel Vepřek a podobně. Indies vydávají desky podle toho, co se jim líbí, a ne podle toho, co bude komerční trhák. Indies jsou nám sympatičtí také jako lidé. Myslím, že i to je důležité, že vydáváme u někoho, kdo je nám sympatický.

Texty Původního Bureše, to jsou často příběhy à la jarmareční písně. Inspirujete se konkrétními příběhy, nebo je to všechno čistá fantazie?

Příběhy děláme proto, že většina ostatních lidí (existuje pár čestných výjimek, například Jarda Svoboda z Trabandu) zpívá o pocitech, pitvá se ve své dušičce. Já si myslím, že příběh může posloužit daleko lépe jako podobenství nebo jako modelová ukázka nějaké situace. Vždycky se nám líbily balady, kramářské a jarmareční písně. Myslím, že i v dnešní době má tato forma svou platnost. Když se jí dodá nový obsah, může to být současná záležitost. Buď se jedná o konkrétní příběh, který se odehrál někdy kolem nás, nebo o něco, co člověk zaslechl a prošlo to jeho hlavou. Vždycky to má konkrétní základ, často jsou tam literární inspirace. Člověk si přečte povídku a určitý příběh nebo část toho příběhu mu připadá zajímavá natolik, že stojí za zhudebnění. Například Návštěva je podle jedné povídky od Jeroma Klapky Jeroma. Občas se nám do textů dostane i nějaký sen, fantazie.

Jaké jsou další plány, ať už celé kapely, nebo osobně tvoje?

Lehnul bych si do houpací sítě a válel bych se. K té síti by se hodilo psaní dalších písniček. Po každé desce ale přibývá koncertů – ozývají se pořadatelé. My se sami po koncertech nepídíme, většinou nám někdo zavolá. Je to příjemnější, než když se vnucujete. Jinak příští rok máme 15 let existence kapely a k tomu by se dalo něco vymyslet.

John Hinshelwood zpívá Emily Dickinsonovou

hinshelwood_called-backSkotský písničkář John Hinshelwood natočil album zhudebněných básní Emily Diskinsonové.

Regiony

Regiony

Tinitus skupiny Původní Bureš

13-PuvodniBuresChystáme rozhovor se skupinou Původní Bureš o novém albu Tinitus.

Krabice plná Folk Teamu

folk_teamVychází box se sedmi CD brněnské skupiny Folk Team.

Hudební výlet do Belgie

azmari_samaiPoslechněte si s námi přehled aktuální hudby z Belgie.

Trio komorního jazzu

trio_komorniho_jazzuO brněnském Triu komorního jazzu bude v pořadu Jak se vám líbí hovořit Roman Pokorný

Partneři

Harmonie_logo_velke_web