Profil Václava Havelky ve Slyšte, lidé!

V příštím vydání týdeníku Slyšte, lidé! nám budou hrát alternativně rocková skupina Please The Trees a melancholicky folkový projekt SelfBrush. Spojuje je jméno skladatele, kytaristy a písničkáře Václava Havelky, který se za oběma těmito formacemi skrývá. A právě Havelkově hudbě a dalším jeho zájmům a aktivitám se budeme podrobně věnovat. Poslouchejte v sobotu 14. května od 19.15 nebo v úterý 17. května v 16.55.
Václav Havelka vyrostl na tvorbě klasických písničkářů a ze současné scény jej zajímají především interpreti a instituce z nezávislé scény, jakou jsu skupina Sporto, vydavatelství Silver Rocket nebo produkční společnost AM 180 Collective. Tedy scéna, která funguje nezávisle na velkých vydavatelstvích, kde spousta hodnotných věcí vzniká svépomocí a která se v současné době rozvíjí i díky takzvané krizi hudebního trhu a díky možnostem internetu. I Havelka se svými projekty Please The Trees a Selfbrush a s vydavatelstvím Absent Hour Records do této alternativní vlny patří.
Zatímco písničkářův sólový projekt Selfbrush je folkově melancholický, skupina Please The Trees má blíže k alternativnímu rocku. O jejím prvním albu Lion Prayer se v Rock & popu psalo: „Tři čtvrtě hodiny plynou v pomalejším a snivém tempu, ženské sbory působí přirozeně a jakoby samozřejmě, a díky docela zajímavým melodickým, ale i technickým nápadům deska prakticky nemá slabé místo.“ A o novějším CD Inlakesh psal ve své recenzi novinář Francois: „Kapela se kvalitativně drží pořád ukrutně vysoko.“ Jaroslav Švelch si ve své recenzi alba Selfbrush všímá toho, jak písničkář svým hlasem „z naprosto všední věci vystaví působivý obraz“. A dodává: „Cynici se budou smát tomu, jak úpěnlivě se v písni Secret Smoke zpívá o zametání. Vítězí ovšem průzračný minimalismus a chytrá skladatelská zdrženlivost – nejlepší předpoklady pro působivou písničkářskou desku.“
Václav Havelka skládá také hudbu pro divadla – například pro Dejvické divadlo, Divadlo na zábradlí nebo Stavovské divadlo v Praze. V časopisu UNI říká: „Já jsem nikdy nebyl žádný velký divadelní fanoušek, ale najednou mi po nějakém televizním profilu zavolal Michal Dočekal z Národního divadla, že se mu to líbilo a jestli bych nechtěl něco zkusit. Tak jsem samozřejmě řekl, že hrozně rád.“