Profil Michala Hromka ve Slyšte, lidé!

Kytarista Michal Hromek studoval na pardubické konzervatoři. Z tamních pedagogů nejraději vzpomíná na Stanislava Juřicu, se kterým sdílel zájem o loutnovou hudbu renesance a baroka. Kromě toho vzpomíná na soukromé hodiny u Karla Raymana během studia na gymnáziu. Říká: „Na něho mě nasměroval bratrův kamarád, který byl nadaný amatérský muzikant a který se mi před tím chvíli věnoval.“

V roce 1990 vydal své první sólové a zatím nejúspěšnější album Keltská kytara, které se dobře prodávalo například v Kanadě. Přes tento úspěch se dnes nepovažuje za „keltského“ kytaristu a už v roce 1994 řekl publicistovi Janu Sobotkovi: „To, čemu se říká keltská hudba nebo keltská kultura, je zástupný název pro nějaký pocit, který souvisí možná s Tolkienem a na druhé straně s tím, že lidé mají rádi konkrétní irské písničky a melodie, stejně jako skotské, velšské a podobně. Takže když se ozve něco takového mollového nebo mixolydického, tak se tomu říká keltská hudba.“

Hromek ve svých sólových skladbách hrou na kytaru de facto imituje irskou harfu. Říká: „Irská harfa je diatonická, to znamená, že hraje noty, které odpovídají bílým klávesám u piana. Nedá se tam ujíždět do jiných tónin, takže by se na ni třeba nedal hrát Bach, ale ta hudba je zas taková průzračnější. A na harfě tóny navíc přeznívají. Abych dosáhl stejného zvuku u kytary, používám zvláštní ladění.“

Spolupracuje však také s hráčkou na harfu Kateřinou Doležalovou, která s ním začala spolupracovat v roce 2004 v rámci jeho skupiny Michal Hromek Consort. Repertoár jejich současného dua, který shrnuje album Da mihi manum, stojí na autorských úpravách loutnové a harfové barokní hudby z Británie i evropského kontinentu a je doplněn například písněmi sefardských židů nebo lidovými baladami z Čech, Moravy a Slovenska. Velkou část repertoáru pak tvoří úpravy lidovou písní z Irska a Skotska. Vedle tohoto dua Hromek vystupuje jednak se skupinou Michal Hromek Consort a méně často také ve dvojici také s dalším kytaristou Jaroslavem Novákem. S ním hraje instrumentální úpravy a variace irských harfových témat připisovaných legendárnímu O’Carolanovi a lidových melodií britských ostrovů.

O tvorbě irského harfeníka O’Carolana Hromek napsal: „Kvůli tomu, že tyto melodie mají svého konkrétního autora, jsou jakoby vylučovány z hájemství lidové hudby, avšak svým charakterem a způsobem využití do něj přesto dobře zapadají. Oblast irské instrumentální lidové hudby je v kontextu evropského hudebního folklóru velmi specifická jak svým charakterem a objemem, tak i rozšířením mimo břehy ostrova, kde má svůj původ. To, že irská lidová hudba hrála důležitou úlohu ve Skotsku a Anglii, není až tak překvapivé, ale fakt, že jedna z nejrespektovanějších sbírek irských jigů, reelů, hornpipů a pomalých melodií zvaných airs vyšla v roce 1903 v Chicagu, je určitě pozoruhodný.“