Pavel Zlámal: Jazz je sofistikovaný styl

16. srpna 2014 Aktuality, Jazz Autor: Milan Tesař

V listopadu zahraje v našem studiu živě brněnská improvizační skupina Next Phase. Nabízíme vám úryvky z rozhovoru s jejím zakladatelem Pavlem Zlámalem, který jsme vysílali v pořadu Jak se vám líbí v březnu 2014. Přepis celého rozhovoru vyšel v časopisu Harmonie.

Rozhovor se saxofonistou Pavlem Zlámalem

Zabýváte se jazzem a improvizovanou hudbou. Někdo mezi tato označení klade rovnítko, někdo vnímá jazz jako americkou tradici v kontrastu k evropskému proudu improvizované hudby. Ovšem ani jedno z těchto vymezení není přesné. Jak to vnímáte vy?

Jazz rozhodně pochází z jiných kořenů, je to jiná kultura, kultura Američanů s africkými kořeny. Vyvinul se hodně daleko, dnes je jazz sofistikovaný styl, platí v něm hodně pravidel a idiomů. Je v něm pochopitelně i volnost, i když úplně jiná než ve volně improvizované hudbě. A je radost poslouchat někoho, kdo tento styl ovládá. Improvizace evropská má však hodně společného spíše se soudobou hudbou. Ovšem nevím, jestli by v hudbě měla existovat nějaká rovnítka. Vnímání hudby by asi mělo být oproštěno od škatulkování, ačkoliv i sami muzikanti se často vymezují. Často narážím na větu: „Co vlastně hrajete?“ – Já to nedokážu říct, protože v naší hudbě je i trocha jazzu, ale je tam zároveň dost i něčeho jiného. Jenže lidé chtějí mít představu, chtějí mít jistotu. Proto škatulky existují.

Hrajete se skupinou Next Phase, ale ještě dříve jste vydal CD s jiným projektem, širším sdružením hudebníků Brno Improvising Unit…

CD sice vyšlo dřív, ale jinak je to mladší záležitost. Zatímco Next Phase funguje už čtyři roky, Brno Improvising Unit vznikl před rokem a půl. Jde o soubor, který se věnuje čisté improvizaci, a vznikl jako můj doktorandský projekt na JAMU, od níž jsem dostal finanční podporu. Je to soubor zaměřený především na studenty z JAMU. Vybíral jsem zejména hráče klasiky. Mohl jsem sice oslovit i jazzmany, ale ti si podle mé zkušenosti s sebou nesou odkaz jazzového tréninku. A já jsem v tomto případě chtěl jít od jazzového zvuku co nejdál.

Je rozdíl v tom, jak v těchto dvou kapelách probíhá komunikace na pódiu?

Rozdíl tam určitě je. S Brno Improvising Unit jsem se snažil docílit naprosto volného hraní bez jakéhokoli gesta, bez nápovědy. Hudba vzniká v kolektivu, sama od sebe. Zároveň se snažím vést ten soubor k tomu, abychom si byli stále vědomi toho, že hrajeme pro posluchače. Snažíme se hrát pestře a zajímavě, abychom neztratili pozornost publika. Přímo na pódiu už se však ve smyslu řízení a určování neděje nic. Přijdeme, nic neřekneme, začneme hrát a po nějakém čase skončíme. Vědomě se vystavujeme tomu, že se třeba dílčí pasáž nevydaří nebo že celý koncert nebude mít takový spád. Ale má autenticitu a ta na publikum také působí. Vnímavý divák to dokáže ocenit. Dnešní doba je možná nasměrována tím způsobem, že všechno by mělo být perfektní a dokonalé, bez chybičky. S tímto souborem jdeme přímo proti těmto tendencím. Snažíme se jít daleko víc po nevykalkulované skutečnosti, po opravdovosti. Myslíme si totiž, že pokud člověk koná opravdově, koná dokonale.

Ovlivňují vás diváci při improvizaci tím, jak reagují?

Do procesu, který vzniká nepřipraveně, vstupuje divák velmi intenzivně. Přestože neděláme žádné velké ústupky například podle toho, jak nadšeně nebo otráveně se publikum tváří, reagujeme na atmosféru v sále – inspiruje nás k dalšímu směřování hudby. Tuto schopnost jiné hudební styly téměř nemají nebo jen ve velmi omezené míře. Je třeba vnímat celý průběh koncertu a reagovat na něj. Stává se, že hudba ztratí tah, ale my to právě můžeme změnit. Nebo to můžeme přičíst přirozenosti běhu věcí a nechat to tak chvíli být. V jakémkoli procesu existují hlušší fáze a objektivně nelze říct, že jsou beze smyslu. Je dobré být si toho vědom a jít pak naproti fázi opačné, kdy to dostává opět spád, kdy to opět zaujme. Hrajeme samozřejmě pro diváky, byli bychom nejradši, kdyby hluché fáze nenastávaly, ale vnímáme to také jako přirozenou charakteristiku procesu. U obou kapel divák svou pozorností nebo nepozorností aktivně dotváří celou atmosféru koncertu a tím se podílí na celku, který na místě vzniká.

Koncert je proces. Když se bavíme o improvizované hudbě, kterou stěží někdy zopakujete, má smysl tuto hudbu zaznamenávat na hudební nosič?

Filosoficky vzato nemá. Ale žijeme v době, kdy je třeba se někde něčím prezentovat, někomu něco ukázat – málokterý zájemce dnes kupuje zajíce v pytli. Pro tyto účely jsou tu cédéčka, která ukážou: To jsme my, takto zníme. Pokud vám to něco říká, přijďte na koncert, protože atmosféra koncertů je nesrovnatelná a neopakovatelná. Každé naše vystoupení je úplně jiné, protože se neomezuje na konkrétní skladby. Takové CD je ovšem též artefakt, který dává prostor i výtvarnému zpracování. A proč potom takový předmět nemít, že?

Rozhovor s Worship Central

worship-centralPoslechněte si rozhovor s britskou křesťanskou kapelou Worship Central.

Regiony

Regiony

Rozhovor s Rickem Derringerem

DerringerRickPoslechněte si rozhovor s americkým kytaristou Rickem Derringerem.

Nemůžu popadnout tvůj dech

spaleny_nemuzu-popadnoutDoporučujeme nové album Jana Spáleného a skupiny ASPM Nemůžu popadnout tvůj dech.

Album roku 2018

zambosi_louvreLouvre skupiny Žamboši albem roku 2018.

Roman Pokorný hraje Duka Ellingtona

pokorny_cab-cottonJazzový kytarista Roman Pokorný nahrál album skladeb Duka Ellingtona.

Partneři

Časopis Harmonie - klasická hudba, jazz a world music