Oslavy v Pekárně (reportáž z koncertů)
V klubu Stará pekárna v Brně se minulý týden po tři dny slavilo. Nejprve zde ve čtvrtek 25. září Eva Henychová odehrála jeden ze svých speciálních koncertů "Potisící", kterými slavila
tu skutečnost, že se počet jejích vystoupení přehoupl přes tisícovku. V pátek a
v sobotu potom oslavovala samotná Pekárna.
V klubu Stará pekárna v Brně se minulý týden po tři dny slavilo. Nejprve zde ve čtvrtek 25. září Eva Henychová odehrála jeden ze svých speciálních koncertů "Potisící", kterými slavila tu skutečnost, že se počet jejích vystoupení přehoupl přes tisícovku. V pátek a v sobotu potom oslavovala samotná Pekárna. Klub se ve zdraví dožil čtvrtých narozenin a k tomu mu měli přijít pogratulovat vedle štamgastů také Peter Lipa (pátek 26. září) a skupiny Oswald Schneider a Hm... (sobota 27. září). Zašel jsem do Pekárny ve čtvrtek i v pátek. Sobotní večer jsem si už nechal ujít, takže o něm referovat nebudu.
Eva Henychová se už před dvěma lety chystala uspořádat miniturné s doprovodem rockové skupiny. Jenže kapela nakonec nevznikla, a tak jsme si na rockový pořad oblíbené písničkářky museli počkat až do letošního roku. Doprovodné muzikanty Evě "opatřil" její kolega Slávek Klecandr, se kterým Henychová od loňského podzimu pravidelně vystupuje. Nemusel chodit daleko - "dohodil" Evě kompletní skupinu Oboroh, se kterou je Slávkovo jméno spojeno už více než deset let. Formace Henychová & Oboroh (v tiskových materiálech byla kapela nešťastně avízovaná jen jako "pětičlenná rocková skupina") připravila čtyři společná vystoupení - v Praze, Ostravě, Brně a v Jablonném nad Orlicí.
Brněnský koncert byl třetí v pořadí. Muzikanti tedy měli program relativně zažitý, ale zatím je ještě (doufám) nenudil. Koncert měl být vystavěný tak, aby gradoval. Nejprve tedy zpívala Eva sama, potom se k ní přidal Slávek Klecandr, po přestávce zahrál dvě skladby samotný Oboroh a nakonec útočili na uši posluchačů všichni dohromady.
Pominu kratičký blok Oborohu, který sestával ze dvou písní (z toho jedné převzaté ) a který měl k reprezentativnosti daleko. Z ostatních částí večera jsem si nejvíc vychutnával Eviny písničky v komornějším provedení v duu se Slávkem. Jeho kytary (kterých vystřídal během koncertu několik) Eviny skladby vkusně kořenily, nerušily výpovědi v textech a přesto se posluchač mohl kochat i z hudební složky více než při autorčině sólovém vystoupení. Navíc je zřejmé, že se Slávek a Eva v duu už sehráli a že ze společného koncertování mají oba radost.
Z hlavního bloku jsem byl naopak spíše rozpačitý. Na to, jak bude znít osobitá písničkářka v doprovodu mé snad nejoblíbenější české kapely, jsem byl docela zvědavý. Jenže ani pár dní po koncertě se nedokážu rozhodnout, jestli se mi to vůbec líbilo. Eva, jejíž písně jsou často velmi intimní, se pokoušela stylizovat do role rockové hvězdy. Zvolila k tomu nejen jiné šaty, ale i jiný postoj (zatímco jako písničkářka sedí s kytarou v ruce, tentokrát stála před mikrofonem a pokoušela se něco vhodného dělat s rukama) a nutně musela volit i jiný výraz při zpěvu (prostě musela překřikovat hlasitou kapelu v pozadí). Výsledkem musel nutně být (možná podvědomý) vnitřní souboj: Nakolik být sama sebou (tedy dobrou, vyzrálou folkovou písničkářkou nebo šansoniérkou) a do jaké míry se snažit o image rockerky, naladěné na stejnou strunu jako ti chlapi za ní, kteří prošli undergroundem. Oboroh, jindy špičková kapela, se zmohl na sice poctivý, avšak nijak zvlášť zajímavý doprovod.
Vůbec netvrdím, že to byl špatný koncert. Pro Eviny fanoušky (mezi které se počítám) mohl být vítaným zpestřením a jako takový jej beru i já. Pokud by Eva chtěla s doprovodem (jakékoli) rockové skupiny vystupovat pravidelněji, bude muset například zvažovat, zda nezvolit úplně jiný repertoár, tedy zda nepsat jiné písně pro sebe jako písničkářku a jiné pro sebe jako sólistku kapely. Věřím však tomu, že v duu se Slávkem Klecandrem by dokázala odehrát obojí a vždycky by to patřilo k vrcholům jejích vystoupení.
O den později popřál Staré pekárně k jejím narozeninám Peter Lipa se svou mladou kapelou. V tomto případě muzikanti přesně plnili svou roli - doprovázeli hlavní hvězdu a přitom dokázali posluchače nadchnout řadou skvělých sól. Za pozornost stojí už samotné složení kapely, které vycházelo z tradičního jazzového klavírního tria. Místo klavíru však hrál Peter Lipa ml. na klávesy (i když například v první skladbě klavír suploval), místo kontrabasu držel Janko Lehotský na baskytaru a sestavu samozřejmě doplňovaly bicí. Vlastně až ke konci hodně dlouhé první skladby jsem si naplno uvědomil absenci kytary, kterou pouze v některých písní imitoval Lipa mladší na klávesy.
Peter Lipa zpíval jazzové standardy, své staré hity a dostalo se samozřejmě i výběr ze skvělé desky coververzí Beatles In Blue(s). Publikum sice nezatančilo valčík na All My Loving, jak je zpěvák vyzýval, jenže ono by to ani moc dobře nešlo (i když je Lipova úprava na tři doby, rytmus se v ní velmi špatně počítá). Jinak ale bylo zřejmé, že štamgasti i náhodní návštěvníci věděli, na co přišli. V Pekárně se totiž hraje především blues a Lipův jazz má k tomuto žánru velmi blízko.
Staré pekárně přeji, aby se ve zdraví dočkala čtyřicetin. A Evě Henychové jsem popřál už ve čtvrtek na pódiu, kde jsem měl pronést slavnostní přípitek. Přál jsem jí - a hlavně jejím fanouškům - aby jednou došlo i na desetitisící koncert. A myslel jsem to upřímně - i přes výhrady, které jsem k večeru měl.