Opory hvězd: Radek Pobořil

Radek Pobořil hraje na trubku a na akordeon v Čechomoru. Kromě toho se v současné době věnuje například hudbě pro televizní večerníčky společně s Petrem Ostrouchovem nebo projektu Bora Kříž Story („Pro skvělého jazzového akordeonistu Boru Kříže psal jeho kamarád Josef Kainar české texty amerických evergreenů, což zhodnotil v poslední době až Karel Plíhal“). A pokračuje: „V listopadu mě čeká přímý přenos mého Trumpet Q Konzervatoře Jaroslava Ježka – vítěze letošního ročníku Concerto Bohemia. V příštím roce to bude koncert na Pražském jaru s ASPM Jana Spáleného a do Vánoc též něco připravuje Čechomor.“

V nedávné minulosti Pobořil spolupracoval také s Jaromírem Nohavicou. Populární písničkář na toto období vzpomíná: „Hrát s Radkem Pobořilem byla velká muzikantská radost, protože je to skvělý instrumentalista evropské extratřídy. Spoluhráč, který má v aranžmá cit pro těch pár důležitých tónů k dokreslení atmosféry písně. Na pódiu navíc Radek výborně vypadá a holky, unavené pohledem na mne, kochaly se jím. A je to klidný parťák na dlouhých cestách. Já řídil a on vkládal do přehrávače to nejlepší z jazzu, co jsem si mohl přát.“ Něco podobného, jen stručněji, říká Katka Šarközi, která s Pobořilem spolupracovala na svém albu Magorie: „S Radkem se mi spolupracovalo dobře, protože se rychle dokáže vcítit do atmosféry písničky a dát do ní cit, emoce a profesionalitu.“

Jak se vlastně stane, že muzikant začne hrát profesionálně na dva tak rozdílné nástroje, jeden melodický (trubka) a jeden harmonický (akordeon)? Radek Pobořil, bývalý člen skupiny Bacily, vysvětluje: „Můj starší bratr na otcovo přání začal hrát na harmoniku, ale moc mu to nešlo. Takže kvůli amortizaci jsem ji zdědil já. Trumpetu jsem našel (asi ve svých 12 letech) na půdě, kam ji odložil soused.“ Má-li vyjmenovat své dávné hudební lásky, odpoví: „V mládí jsem vedle skladatelů období impresionismu dost ortodoxně poslouchal jazz: od Counta Basieho přes bratry Aederleyovy až po poloboha Milese Davise. Léty se okruh hudby nesmírně rozšířil, dnes si rád poslechnu třeba funky kapelu Tower of Power, Al Jarreaua, Vlastu Redla nebo Bacha, Chopina, Janáčka…“

Kompletní článek o Radku Pobořilovi včetně jeho výběrové diskografie najdete v říjnovém čísle měsíčníku Folk & country.