Opory hvězd: Petr Novotný

V seriálu Opory hvězd mapuje měsíčník Folk & country neprávem opomíjené muzikanty, kteří mají tu smůlu, že na pódiu nestojí u sólového mikrofonu. V červnovém čísle se dostalo na Petra Novotného, který se – pro odlišení od svého jmenovce z televizních estrád – označuje jako „Nebavič“.

„Zkušený muzikant a příležitostný filozof“ Novotný letos dokončil společné album s textařem Karlem Plotěným, na kterém se představil jako autor, aranžér, částečně i zpěvák a kromě toho celý projekt zajišťuje produkčně a částečně vymyslel obal. „Na albu je osmnáct zhudebněných textů Karla Plotěného a potkalo mě to, o čem sní spousta muzikantů – ten projekt nemá komerční potenciál, takže deska nemusí obsahovat líbivé prvoplánové písně. Zároveň se nekoukalo na korunu,“ popsal letos na jaře (tehdy ještě) připravované album Hlína, barvy a slova. Dále Petr nahrál basu na novou desku Devítky, pracoval na albu koled Petra Kůse a brzy má přijít na řadu nová deska pro Žalmana a „ve frontě už stojí Hanka Schödlbauerová a někde za ní Víťa Troníček s první deskou Marienu“.

Petr Novotný samozřejmě není jen aktivní muzikant, ale také posluchač. Své první rané zážitky líčí slovy: „Protože malý kluk jsem byl už opravdu hodně dávno, do mého dětství hrdinně pěl Rudolf Cortés a mňoukali Kučerovci. Zvenku se do toho mísily radostné budovatelské písně a Dvořákovo Largo, když nějaký potentát zakalil. Ve čtrnácti byla pro mne zjevením první dlouhohrající deska Rangers a zároveň šestá dlouhohrající deska Deep Purple, takže jsem pak následujících deset let byl horlivým pětistrunným banjistou a zároveň jsem si uvědomil sílu jednoduché pentatoniky, když ji vyloudí zkreslená kytara. A v tomhle schizofrenním rozpětí se pohybuju dodnes. Pořád mám svoje stálice – Zappa, Phil Glass, Steve Reich, Pat Metheny, z basistů jednoznačně Vic Wooten, protože je hravý, ale zároveň se mi líbí dvaadvacátá dlouhohrající deska Deep Purple a občas si na mejdanu s Honzou Brožem hezky užijeme hoptropáky. A v poslední době z veškeré hudby nejraději poslouchám sousedovy ovce pod našima okny. Jsou dvě a bečí v intervalu malé sekundy.“

V Curriculu na svých stránkách www.petrnovotny.info uvádí Petr několik profesí, které v životě vystřídal, včetně dřevorubce („ten je trochu nadnesený, to mám v životopisu proto, že to hezky vypadá, měl jsem za úkol rozštípat smrkový špalek tak, aby se z něj daly frézovat houslové desky a moc dřeva se nemuselo vyhodit“) nebo redaktora Chebského deníku („celou šichtu jsem rubal do klávesnice a někdy se povedly dva tři články, které byly o něčem“). V současné době začíná už čtrnáctý rok po Žalmanově boku a vypořádávat se musí třeba s desítkami tisíc kilometrů, které musí každoročně ujet. „To ostatní je spíš zábava, takže jsem si polepšil,“ chválí si svou aktuální práci a dodává: „Hudba je jenom vlnění vzduchu ve slyšitelném spektru, ale když se ty vlny vhodně poskládají, můžou člověka dohnat k slzám, k smíchu nebo na zteč. A my, kteří cizopasíme na nekonečném těle hudby, děláme chybu, když se to tělo snažíme rozparcelovat na políčka žánrů.“

Celý profilový článek o tomto zajímavém muzikantovi si můžete dohledat v časopisu Folk & country číslo 6/07.