Opory hvězd: David Velčovský

David Velčovský, dlouholetý spoluhráč Vlasty Redla ze skupiny Každý den jinak, v současné době bubnuje v silné sestavě obnoveného AG Fleku. „Muzika AG Fleku se mi vždycky líbila,“ říká, „bylo v ní od všeho trošku a hlavně měla a má určitou noblesu. O muzikantské síle současného AG Fleku můžu těžko mluvit nebo ji posuzovat, to ať udělají jiní. Mně se s nimi hraje dobře, známe se z dřívějška, takže víme, co můžeme jeden od druhého očekávat. Nyní s AG Flekem chystáme koncertní DVD. Držte palce, ať to vyjde.“

V minulosti David Velčovský prošel obdobím, kdy se mu líbila především tvrdší muzika (Iron Maiden, Judas Priest, Metallica). „Dnes si poslechnu naprosto cokoliv, nedělám rozdíl v žánrech. Pokud je to dobré, může to být counry, pop, jazz, konzumuji vše,“ říká a jmenuje jako své oblíbené kapely Dream Theatre, Yes, Rolanda Orzabala (Tears for Fears), různé jazzové bandy a zapomenout samozřejmě nesmíme na U2. Má-li Velčovský zmínit své bubenické vzory, vyjmenovává: „Z našich hračů je kromě mého učitele opravdu mistr Vladimír Žižka, z mladších pak Martin Vajgl, Jirka Zelenka, Pavel Zbořil a řada dalších. Ze světa například Bill Bruford, Alan White, Virgil Donati, Dave Weckl, Mike Portnoy, Buddy Rich atd.“

A jak se vlastně David Velčovský dostal k bubnům a vůbec k muzice? „Jako úplně malý kluk jsem poslouchal, co se pouštělo doma, tedy co poslouchali moji rodiče. Byli to například Zelenáči, Martha & Tena, Olympic, Beatles a hlavně nejrůznější šlágry vysílané na zakázaných stanicích. Vždycky jsem se obalil polštáři a proti vůli rodičů vytáhl z kuchyňské linky vařečky. Dál už určitě nemusím nic vysvětlovat. Vařečky se nakonec vždycky obrátily proti mě, já dostal na zadek a bylo po umění,“ vzpomíná bubeník a pokračuje: „Kolem 12.–15. roku mě strašně bavila kytara. Učil jsem se hrát všechno možné od trampských písní až po hity našich i zahraničních pop hvězd. V 16 letech nastal zásadní zlom: strašně mě uchvátily bubny a v podstatě bylo rozhodnuto. Bubeníkem se ale člověk musí narodit, je to někde ve vás, jen se k tomu prokousat. Dlouhou dobu jsem byl samouk. To odposloucháváte všelijaké fórky od slavných hráčů, napodobujete je. Jenomže je to strašně zdlouhavé a často pochytíte různé zlozvyky. Je tedy třeba mít dobrého učitele, který vás vede, sleduje a hned může reagovat na nějakou vaši chybu a poradí, jak danou situaci řešit.“ Kdo tedy učil Davida Velčovského? „Mým guru byl Vítězslav Vavrda. Začal jsem k němu chodit na hodiny až po vojně, když mi bylo 21. Je to jazzový hráč s bigbítovou ránou, který hrával dlouhou řadu let v orchestru Gustava Broma. Jako málokdo uměl roztancovat celý bigband. Od takového hráče je každá rada nad zlato. Výhodou byl také přísun skvělého bubenického materiálu od nejrůznějších špičkových hráčů.“

Celý profil Davida Velčovského najdete v květnovém čísle časopisu Folk & country v seriálu Opory hvězd.