Ondřej Havelka: Kríze sem, kríze tam… (recenze CD)
S ročním odstupem se v recenzi vracíme k půlhodinovému albu Kríze sem, kríze tam…, které si Ondřej Havelka nadělil k šedesátým narozeninám a na kterém se vyrovnává s fenoménem takzvaného elektroswingu.
Člověk by si řekl, že Ondřej Havelka – mám na mysli jeho hudební aktivity, nikoli profesi režisérskou – nemůže ničím překvapit. Od 80. let vybírá z pokladnice tuzemského i světového swingu a populární hudby meziválečné éry skladby, které pak s nenucenou profesionalitou interpretuje. Jeho „zpěvu pro pamětníky“ ani doprovodnému orchestru Melody Makers, složenému ze špičkových jazzmanů, nelze vlastně nic vytknout. A protože zásobárna jazzových standardů i domácích nahrávek z šelakových desek (mnoho z nich v poslední době digitalizoval Supraphon v rámci edice Historie psaná šelakem) je prakticky nevyčerpatelná, mohl by Havelka své fanoušky těšit dalšími a dalšími kolekcemi a všichni by byli spokojení. Leč ke svým loňským šedesátinám si umělec nadělil album krátké, leč mimořádné, kterému dal podtitul Stručný úlet od swingu k elektroswingu a zpět.
Více než kdy jindy doporučuji přečíst si před poslechem Havelkův „dopis posluchačům“ v bookletu alba. Vysvětluje, jak došlo k nápadu zařadit mezi klasičtěji podané kousky „čtyři elektroswingové předělávky“. „Musím říci, že jsem to celé nevymyslel já, ale pan producent Kočandrle. To on mne dva roky přemlouval, abych se tvůrčím způsobem vyjádřil k fenoménu zvanému elektroswing,“ hájí se sympatický staromilec. A vysvětluje, že bližší jsou mu interpreti, kteří v současné době vracejí na pódia skutečný swing v moderní bigbandové úpravě – Tony Bennett, Harry Connick Jr., Michael Bublé, nebo „dokonce rocker Rod Stewart“. V současné době módní elektroswing, který „vtrhl do tančíren jako vichřice“, podle Havelky sice „více či méně používá některé prvky swingu, ale bohužel d podstatou swingu, rytmickým principem zvaným shuffle, tedy triolovým rytmem, nemá mnoho společného“. Čtyři „elektro-pokusy“, které Ondřej Havelka zařadil na své album, je tedy podle něj samého třeba brát s rezervou. „Je totiž dost možné, že ortodoxní milovníci elektroswingu nebudou moje remixy brát vůbec vážně. Ale proč ne, já také ne,“ tvrdí konzervativní zpěvák a já cítím, že se přitom lehce usmívá.
Ony čtyři kousky poznamenané elektronickým rytmem jsou rozptýleny mezi klasičtěji pojatými skladbami. Navíc i v rámci této elektroswingové části alba může posluchač ocenit různé přístupy. Nejradikálnější je úprava písně Hittin’ The Bottle, na níž se podílel Jan Čechtický ze skupiny Ohm Square. Další tři rytmické předělávky už měli na starosti „domácí“ – sám Ondřej Havelka s pianistou Miroslavem Lackem. Zrytmizovali a zelektrizovali úvodní píseň Vendelíne, co děláš?, klasiku Swing That Music a konečně Diga-Diga-Dou s textem od Voskovce a Wericha. Jenže zatímco Vendelín a pochopitelně i Čechtického úprava Havelkova fanouška překvapí, až zaskočí, ve zbylých dvou písních se s umělým rytmem pracuje naprosto přirozeně a výsledek nemá daleko k autentické taneční hudbě 30. let. Ostatně celé album se nese ve znamení rytmu, tance a veselosti coby léku proti krizi. Pomalé kousky jako Znám dvě bílé ruce nebo závěrečná kainarovská klasika Miss Otis lituje jsou výjimkami potvrzujícími pravidlo. Roztančená je například titulní píseň Kríze sem, kríze tam s měkkým sólovým zpěvem Havelkovy dcery Rozálie, po úvodní klidnější polovině zrychlí i standard The Way You Look Tonight.
Titulní píseň alba s textem Jarky Mottla a Karla Tobise líčí, jak „krize všude vnikla, že nikdo s ní už rady neví si“. Verše o světové hospodářské krizi 30. let pochopitelně pasují i na dnešní dobu. Ale dají se vnímat i jako laskavá výtka směrem k současné populární hudbě, která se v určité krizi, jakkoli nelze paušalizovat, utápí také. Přežijí jednak léty prověřené melodie a rytmy a jednak schopnost zajímavě mísit žánry a přístupy. Obojí Ondřej Havelka se svým orchestrem a spolupracovníky na svém krátkém a poněkud nesourodém albu ukazuje. Celek je vtipný, místy i poučný. A je na každém, zda mu v hlavě zůstane optimismus titulní písně, kterou Rozálie Havelková nazpívala 80 let po Ljubě Hermannové („Kríze sem, kríze tam, já si z ní nic nedělám, všecko se nakonec napraví“), nebo spíše pochmurné memento skladby závěrečné – „Miss Otis lituje a z koupelny je cítit plyn“.
Vydavatel: Warner Music Czech Republic
Rok vydání: 2014
Žánr: jazz/swing/elektro
Celkový čas: 32:30