Ohlédnutí za Zahradou 1998 a 1999

Vítězem Zahrady 98 se stala šumperská skupina Eoghan O’Reilly & Happy To Meet v čele s irským písničkářem Eoghanem O’Reillym, usazeným na Moravě. O tři roky později se kapela, která mimochodem zabodovala i na Mohelnickém dostavníku, s Eoghanem rozloučila, a tím pádem zkrátila svůj nezapamatovatelný název na pouhé Happy To Meet. Pod tímto jménem hrává na Zahradě dodnes. K rozpadu říká Radek Novotný, hráč na banjo a dobro: „Nějak to už nedrželo pohromadě“, a Eoghan podobně stručně dodává: „Přišel čas zkusit něco jiného.“ V současné době je irský učitel členem tria Bottlewash Band, se kterým vydal album Straight From The Battle. Skupina Happy To Meet mezitím ještě víc přitvrdila, v její hudbě ubylo bluegrassových prvků a vedle irských vlivů se do popředí dere i inspirace dalšími oblastmi.

Na druhém místě v roce 1998 skončila kapela Načas, která v té době jako svůj domicil uváděla jihočeskou Blatnou. Skupina vznikla na základě inzerátu ve Folk & country v roce 1995, nicméně první roky existence provázely několikeré změny sestavy a především neúspěchy. Na internetových stránkách Načasu se například psalo: „Duben 1996: Porta – Pražské finále – ani ťuk, ale moc jsme chtěli do národního finále“; Duben 1997: „Trampská Porta – předkolo. Narychlo jsme se domluvili s bráchou, zavolali Béďovi a udělali jednu zkoušku, páté místo v divácké soutěži, u poroty zase nic.“; Červen 1997: „Totální rozčarování – kapelu už nikdy!“ (červen 1997). Avšak o rok později se už pánové mohli radovat z cenné trofeje. A nebyla to trofej jediná. Úspěchu na Zahradě předcházelo vítězství na Trampské Portě a v roce 2007 skupina získala Krtečka podruhé.

Na třetím místě byla na Zahradě 98 litvínovská skupina Pět oříšků pro Popelku, která se jmenuje podle svého kapelníka Jaroslava Popelky, bývalého člena Stráníků. Jeho aktuální kapela vznikla na přelomu let 1996/97 a Konkurs Zahrady v roce 1998 byl její první. Pět oříšků pro Popelku hraje tradicionály, country, spirituály, staré popového hity, vlastní tvorbu i duchovní písně. 

Ocenění pořadatelského štábu v roce 1998 dostala karvinská vokální skupina A capella, která vznikla na půdě Sborového studia Permoník.

Vítězem Zahrady 99 se staly brněnské Mošny. Skupina zabodovala po dvou letech – v roce 1996 skončila ještě ve Strážnici na druhém místě. Nyní se tedy Mošny staly prvním dvojnásobným držitelem Krtečka v historii. A proč se kapela vůbec do konkursu znovu hlásila? V programovém zpravodaji Zahrady 99 se psalo: „Na pódiu se Mošny objevily v době, kdy byla většina souboru ještě v tak mladém věku, že teď se tito nositelé Krtečka ze Strážnice vlastně ucházejí o stejnou trofej podruhé s úplně jiným image. S muzikantsky náročným repertoárem Ivo Cicvárka, s klasicky podmanivými dívčími vokály podpořenými tentokrát už i mimořádným hlasovým fondem nového basisty v kapele a při dobré konstelaci hvězd mají šanci založit si krtčinec.“

Konec 90. let ve folku vůbec přál vokálním kapelám. Na druhém místě za Mošnami skončil v roce 1999 pražský Kvokál, který mimochodem o rok později v soutěži zvítězil, a tím pádem se stal v historii druhým držitelem dvou Krtečků. Kvokál fungoval do přelomu let 2004/2005. V té době jej opustil kapelník Marek a Kvokál po krátkém období hledání náhrady de facto přestal existovat. Někteří členové se hudbě už nevěnují, další pokračovali s kapelami Jakovon a Andílci.

Třetího hmyzožravce si v roce 1999 z Náměště na Hané odvážela skupina olomoucká skupina Spirit, která rok po tomto úspěchu natočila své první album A já sa dobre mám, které se však stalo albem posledním. V roce 2001 na Spirit navázala kapela Domino, ve které doplnil manžele Blanku a Pavla Mazalovy Aleš Kubis, bývalý člen další olomoucké legendy, skupiny Bluegrass Nova. Repertoár zůstal obdobný jako u Spiritu – tedy převažující moravské lidové písně a pro zpestření spirituály nebo folková klasika typu Časy se mění. Domino pravidelně hrává například na Mohelnickém dostavníku, kde se v soutěži pravidelně umisťuje v první trojce. 

Pořadatelský štáb udělil na Zahradě 99 ceny dvě. Jednu z nich dostala skupina Telegraf z Tábora, která mimochodem už také neexistuje. Někteří její členové v čele s kytaristou Jirkou Blafkou totiž dva roky po náměšťském úspěchu založili čistě instrumentální kapelu Acoustic Impact, která dostala Krtka od diváků v roce 2002 a později svou mateřskou formaci zcela vytlačila. Telegraf hrál folkrock a ve svých úplných začátcích se prý inspiroval Kamelotem. Později však sestavu doplnily saxofon, flétna nebo klarinet – to všechno v rukou jednoho muzikanta – a dalším rozlišovacím znakem se stala kombinace „velkých“ bicích s perkusemi, ovlivněná latinskoamerickou hudbou.

Druhého Krtka od štábu získala v roce 1999 olomoucká bluegrassová kapela Blue Dogs, která se personálně částečně překrývala s Happy To Meet. Banjista a dobrista Radek Novotný, hráčka na mandolínu a housle Kamila Střeštíková a baskytarista Jiří Gogo Bílek hráli paralelně v obou kapelách, které se „vzájemně respektovaly, milovaly, fandily si, a to zhruba tři roky“. Poté zbývající členové Blue Dogs Martina Ženožičková a Ivan Drážný vstoupili do Happy To Meet a tím sestavy de facto splynuly. Členové obou skupin tedy vysvětlují: „Blue Dogs existují dál, v rámci Happy To Meet, s krycím jménem Happy To Meet.“ Tím pádem vlastně vznikla – vedle Mošen a Kvokálu – další skupina se dvěma Krtky.