Miles Davis v jazzových pořadech Proglasu

Diskografie Milese Davise je velmi nepřehledná – mimo jiné proto, že nedávno vyšlo několik rozsáhlých boxů jeho skladeb včetně raritních verzí a různých kuriózních snímků z nahrávacích studií. Alespoň trochu by do jeho složitého díla a ještě složitějšího života mohla přinést pořádek 500stránková kniha Miles – Autobiografie, která nedávno vyšla česky. Jak píše publicista a muzikant Ondřej Konrád, „chronologický tok vzpomínek Milese Davise autor biografie Quincey Troupe nijak neučesával a zachoval hovorovou dikci Davisova vyjadřování, špikovaného množstvím historek i syrových charakteristik.“ Kniha, původně z roku 1989, nevychází v češtině poprvé. Objevila se už před 11 lety, avšak toto vydání je dlouho beznadějně rozebrané.

Miles Davis se jako mladý muzikant ve 40. letech věnoval swingu, byl u vzniku bebopu a další fáze jazzové historie už sám pomáhal nastartoval, případně je ve své tvorbě předjímal. Patří tak k průkopníkům free jazzu,  stejně jako pozdějšího jazzrocku. A jeho snímky s dalšími špičkovými hráči, jako jsou Herbie Hancock nebo John McLauhglin, slouží dodnes jako nenahraditelná škola dalším generacím jazzových hudebníků.

Davis byl také průkopníkem, co se procesu vzniku jazzových nahrávek týká. Na konci 60. let poprvé použil metodu, kdy rozstříhal a znovu pospojoval natočený materiál, vytvářel z něj různé smyčky a propojoval segmenty, které spolu původně nesouvisely.

V knize Miles – Autobiografie najdete obrazovou přílohu s obaly jednotlivých trumpetistových alb a s komentáři k nim. „Vznikalo za neobvyklých podmínek a neobvyklé i bylo,“ píše se zde například o albu Bitches Brew z konce 60. let. V knize však nesledujeme pouze jednotlivé Davisovy nahrávky, ale i muzikantův život a dění kolem něj. Vše je podáno co nejautentičtěji a tuto náladu se snažil překladatel do češtiny Josef Rauvolf zachovat.

Letos si připomínáme nejen Davisovy nedožité 85. narozeniny, ale na září připadne 20 let od jeho smrti.