Milan Valenta vydává nové album

Milan Valenta své nové CD Jako říční proud natočil s doprovodem Moniky Mošové (housle, vokály) a Barbory Božíkové (djembe, vokály), které s ním vystupují i na koncertech. Jako hosté na albu účinkují Olga Hrachovcová (klavír, klávesy), Michal Ditrich ze skupiny Hypnotix (baskytara) a Štěpán Smetáček (bicí).

Milan Valenta v 70. letech hrával po boku Jaroslava Hutky, těsně před revolucí koncertoval s Petrem Lutkou, avšak pro většinu mladých posluchačů folku je jeho jméno zatím neznámé. Na scénu se vrátil po 15 letech mlčení s albem Kdy všechno končí i začíná. V současné době je sice vysoce postaveným manažerem velké stavební firmy, několik let žil ve Francii a je ředitelem Nadace Vinci, která pomáhá neziskovým organizacím v jejich činnosti. Přesto se snaží co nejvíc věnovat také hudbě. Jeho texty vypovídají o člověku, který dokáže ohodnotit i jiné než materiální stránky života.

Svou hudební minulost Valenta líčí slovy: „Hrát v kapelách jsem začal po sedmiletém chození do houslí, na samém začátku 70. let. Samozřejmě jsem k tomu také přidal kytaru a během studia na gymnáziu jsem hrál ve dvou countryových skupinách. Zkoušel jsem to také s místní bigbítovou kapelou a první vlastní písničky jsem začal psát, když jsme hráli folk ve dvojici s jedním kamarádem. V roce 1974 jsem přišel studovat do Prahy stavařinu a dostal jsem příležitost hrát jako host v pořadech Jaroslava Hutky v Klubu v Čáslavské. To byl výborný vstup do tehdejšího folkového světa. Poznal jsem tam ostatní již zavedené nebo začínající písničkáře a využil možnosti hrát na jiných pražských folkových scénách: v Divadle v Nerudovce, na Baráčnické rychtě a dalších. Koncem 70. let mě a Jirku Mazánka oslovil Vlasta Marek, který tehdy právě rozpustil jednu ze sestav „elektrického“ Amalgamu a přišel s nápadem sestavit „akustický“ Amalgam. To byla příjemná spolupráce, vytvořili jsme několik komponovaných pořadů, jeden například na verše indického básníka Rabíndranátha Thákura. Vyvrcholením naší činnosti pak byla účast na Pražských jazzových dnech v roce 1979. Celá osmdesátá léta jsem hrál sám jako lidový hudebník své písničky, s Jirkou Mazánkem jsme připravili společný pořad, který měl název Nalézání sebe, a také jsem občas jezdil na koncerty s Petrem Lutkou a Petrem Freundem.“