Léto bez Mohelnického dostavníku

Blanka Mazalová (Domino, ČRo Olomouc): Festival Mohelnický dostavník provázel mou folkovou hudební pouť už od dětství. Mnozí z nás si jistě vzpomínají na její skromnější podobu na začátku 80. let i na její neuvěřitelný rozmach v letech následujících. A za to vše patří dík Pavlu Nenkovskému a jeho týmu nejbližších spolupracovníků. Mohelnický dostavník jsme si užívali už s kapelou Folk-lór, později od povodňového roku 1997 s kapelou Spirit a nakonec jsme se v soutěžích objevovali i jako Domino. Mohelnický dostavník měl vždy osobité kouzlo, ať už spojené s filmovou soutěží, tradičním ohňostrojem nebo svou charitativní činností. A když už mám zavzpomínat, je pravda, že právě na Mohelnickém dostavníku v roce 1996, kdy jsme se přijeli s manželem a dcerou podívat jako diváci, jsme se po několikaleté pauze rozhodli vrátit se k aktivnímu muzicírování. Spojili jsme se s našimi bývalými kolegy-muzikanty Soňou a Milanem Vidličkovými a přemluvili je k návratu na muzikantská pódia – to byl začátek olomoucké skupiny Spirit. A naše první oficiální vystoupení bylo právě na Mohelnickém dostavníku v dalším roce.

Jiří Karas Pola (Poutníci): To je škoda. Doufám, že nezačíná období mizení tradičních festivalů, to by mě jako aktivního muzikanta mrzelo. Letošní ročník nebude kvůli Aligátorově nemoci. Takže mu přeji brzké uzdravení a příští rok naplno opět do toho, protože Poutníci mají na Dostavník ty nejlepší vzpomínky.

Radek Novák (Pouta): Mohelnický dostavník byl vždy zárukou neuvěřitelné pohody, radosti z muziky a setkávání s přáteli, pestré a vkusné dramaturgie bez zbytečných komerčních vsuvek, s prostorem pro muzikantskou omladinu i stálé jistoty v žánru a okolo něj. A návštěvníci festivalu už dávno vycítili, že tahle parta lidí okolo Aligátora ví a má jasno co, jak a hlavně pro koho dělá. Letos bude poslední víkend prázdnin divný. Ale každý se jednou za čas potřebuje nadechnout a určitě je hloupost mluvit o festivalu v minulém čase.

Jan Štaigl (Madalen): Mohelnický Dostavník pro mě hodně znamená. Bylo to moje první setkání s folkovou muzikou, která mě hodně ovlivnila. Jsou s tím spojeny i mé hudební začátky se skupinou Madalen a hodně velmi příjemných setkání s muzikanty. Hlavně se mi vždy líbila atmosféra festivalu, zvlášť v době, kdy tam bylo více scén a kdy si člověk mohl vybrat, co chce poslouchat. Myslím si, že zrušení vedlejších scén festivalu hodně ublížilo. Ale výborné bylo i muzicírování na všech možných místech v kempu a okolí. Vždy tam panovala výborná nálada a člověk se mohl zastavit s kýmkoli a popovídat si. Škoda že takových festivalů ubývá. Ale záleží jen na nás všech, jaké festivaly budeme podporovat a jakou atmosféru si vytvoříme. Já doufám, že Dostavník v Mohelnici neskončí a do budoucna se opět oživí výborná tradice konce prázdnin. )

Vojta Kiďák Tomáško: Mohelnický dostavník končí? To je, jako by někdo řekl, že už nebude svítání. Je mi to vážně líto, i když jsem několik posledních ročníků chyběl. Ale zapomenout se nedá. Jeden z nejhezčích festiválků se časem rozrostl do velkých rozměrů a tato doba vyžaduje stále více peněz, takže myslím, že tohle je jen logické vyústění situace. Všechno je dražší včetně mnoha nesoudných muzikantů, OSA, propagace, pronájmu místa, zvukařů a dalších věcí. A taky je tu závist a hloupost těch, kteří nikdy nic nedělali, ale umí si spočítat, kolik lidí přišlo, vynásobit to cenou vstupenky a pak: „Koukejte, jak se ten Nenkovský se napakoval. Určitě mu kamarádi muzikanti hrajou zadarmo a on si užívá slávy a peněz…“ Znám to. Na vlastní kůži. A stokrát opakovaná lež se stává pravdou, hlupákům ji nevyvrátíš a člověk v boji s českou malostí ztrácí sílu a pak si řekne: Proč to vlastně dělám? Proč šidím rodinu a nervuju se kvůli jiným? Vždyť co mě to stojí času a peněz… – Na nádheru Mohelničáku se nedá zapomenout. Na setkání, na porotu, na Wabiho s Milošem, Mloka, Vencu Součka a Žalmana a další a další, na večery u ohně, na spoustu známých tváří, na Honzu Klemše i na filmaře a fotografy, na jízdu kočárem i na koni. Je mi smutno. Díky, Pavle „Aligátore“ Nenkovský, díky za všechno co jsi této muzice obětoval a věnoval.

Radek Píďa Bartoš (ex-Pidilidi): Asi úplně nejvíc mi bude chybět každoroční úžasný ohňostroj, nikdo nemá hezčí, ani Pardubice o Silvestru! Také přijíždějící dostavník a krásná filmová melodie Martina Böttchera i každoroční zavěrečná píseň Zase se sejdem. A vůbec ta skutečnost, že Mohelnický Dostavník je poslední festival v sezóně a tudíž i krásnou tečkou za celým létem. Mohelnický Dostavník má svoji „duši“, a proto na něj rád jezdím. V neposlední řadě bych chtěl vyzdvihnout nevídanou dobrotu a laskavost samotného Pavla Aligátora Nenkovského. Někdy až ke škodě, protože někteří jeho dobroty i zneužívají.