Kontrabasista Formanek: Vybral bych si tenorový saxofon

Rozhovor s kontrabasistou Michaelem Formankem

Po 30 letech kariéry na amerických pódiích jste natočil výborné album The Rub And Spare Change pro německé vydavatelství ECM. Proč právě pro ně?

Především proto, že ECM je velmi důležité vydavatelství. Ale vás asi zajímá, jak se to přihodilo. Úplně přesně vám to nedokážu říct, ale už předtím jsem delší dobu vydával u jiného německého vydavatelství Enja. Album The Rub And Spare Change vzniklo tak, že jsem si původně sám pro sebe natočil tuto svou kapelu. A to prostě proto, že se mi líbil její zvuk a chtěl jsem zachytit sám pro sebe její energii. Tato nahrávka se dostala k zakladateli a prezidentovi společnosti ECM Manfredu Eicherovi, kterému se tak zalíbila, že se ji rozhodl vydat. Je to v jeho katalogu trochu netypické album, protože nestál od počátku u jeho produkce, ale podílel se na jeho mixu a samozřejmě na vydání. Stihl tak na album otisknout něco ze svého charakteristického rukopisu a my jsme z této spolupráce velmi šťastní.

Jak vy sám posloucháte hudbu? Dáváte přednost mp3, nebo CD?

Používám všechno, co mám k dispozici. Poslouchám doma na kvalitním CD přehrávači, ale poslouchám hudbu také na cestách a rád si občas doma pouštím také staré LP desky. Hudba samotná je pro mne důležitější než kvalita zvuku. Ale na druhou stranu je samozřejmě skvělé, když je zvuk dokonalý.

Kdybyste si měl vybrat jeden nástroj, na který nehrajete, a naučit se na něj, který by to byl?

To je těžké, ale asi bych zvolil tenorový saxofon. Kvůli jeho jazzové expresivnosti a jeho hlasu, kvůli tomu, jak zpívá. Mám rád i další nástroje, ale asi bych si vybral tenorosaxofon.

(Celý rozhovor vyjde v časopisu Harmonie)