Jazz a bluegrass: Jde to dohromady?

Jazz je žánr původem černošský, postavený ve velké míře na improvizaci a na skladatelských postupech, které se blíží vážné hudbě. Většinou jej řadíme někam mezi vážnou a populární hudbu a k jeho pravidelnému poslouchání člověk zpravidla musí dozrát. Postavme vedle něj country jako lidovou hudbu amerických bělošských horalů, hudbu jednoduchou, snadno zapamatovatelnou, harmonicky nenáročnou. Hudbu, kterou intelektuálové často považují za pokleslo. Jenže i v country vzniká spousta kvalitních nahrávek, protože country – to není jen středněproudá varianta tohoto žánru, ale také technicky dokonalý bluegrass, případně skladby, které reflektují kořeny a přitom výsledek posouvají o hodně dál. Vždyť takový Robert Křesťan s Druhou trávou vlastně taky hrají country a přitom jde o jednu z nejprogresivnějších a nejkvalitnějších kapel u nás. Johnny Cash si i po smrti uchovává punc jednoho z největších géniů americké hudby. I když jsou si světy jazzu a country nebo bluegrassu hodně vzdálené, v pořadu Slyšte, lidé! vám nabídneme skladby několika autorů nebo kapel, které čerpají z obou těchto světů a daří se jim je spojovat.

Začneme albem Punch americké skupiny Punch Brothers. Vyšlo letos v březnu na značce Nonesuch a u nás je má v distribuci vydavatelství Warner Music. Kapelu založil v roce 2006 mandolinista Chris Thile, bývalý člen známé bluegrassové formace Nickel Creek. Loni v březnu Punch Brothers vystoupili ve slavné Carnegie Hall v New Yorku a předvedli tam 40minutovou kompozici The Blind Leaving The Blind. A právě třetí a čtvrtou větu z ní vám v pořadu nabídneme.

Žánru, ve kterém se bluegrassové nástroje využívají pro – řekněme – vyšší umění, se říká nová akustická hudba. Jiří Plocek, který se mimo jiné tomuto žánru věnoval jako vydavatel, novou akustickou hudbu definuje slovy: „Termín vzniklý v první půli 80. let ve Spojených státech označuje akustickou hudbu založenou hodně na improvizaci a volné inspiraci různými hudebními styly – jazzem, latinskoamerickou hudbou, bluegrassem apod. Svým způsobem je i reakcí na často obtížně stravitelný moderní jazz.“ Jedním z nejúspěšnějších českých zástupců tohoto proudu byla svého času skupina K+K Band v čele s klavíristou a skladatelem Zdeňkem Králem a mandolinistou Martinem Krajíčkem. Zatímco Krajíček měl zkušenosti především z folku a bluegrassu, Král je vystudovaný skladatel, který se věnuje soudobé vážné hudbě, hudbě scénické nebo šansonu. Společně získali například Krtečka na festivalu Zahrada 2000. Natočili dvě alba a my si jednou ukázkou připomeneme první z nich, Šoulet z roku 1999.

K bluegrassu nebo country nemusí tíhnout jen interpreti akustického jazzu. Zajímavé jsou například projekty amerického saxofonisty Billa Evanse, a to především jeho CD Soulgrass z roku 2005. Jak název napovídá, nahrávka je ovlivněná styly, jejichž názvy končí na „grass“, tedy bluegrassem nebo spíše jeho novější vývojovou fází newgrassem. Svým způsobem se tedy na Evansově albu spojuje jazz jako tradiční hudba amerických černochů z Louisiany a amerického Jihu s typicky bělošským horalským folklórem státu Kentucky. To vše samozřejmě v moderní podobě. My budeme poslouchat skladbu Soulgrass, kterou Evans napsal společně s Bélou Fleckem.

Mezi domácí jazzové muzikanty s folkovou průpravou a s přesahy do dalších žánrů patří hráč na banjo a klávesista Dalibor Cidlinský jr. Je mu 26 let a je synem Dalibora a Zuzany Cidlinských, které můžete znát jako folkové Duo Cis. Dalibor studoval hru na banjo v Anglii u amerického učitele. Své první sólové album vydal v 15 letech, je spolutvůrcem progresivního elektrického pětistrunného banja. V roce 2000 se ve Spojených státech měl možnost setkat s velikánem hry na banjo Bélou Fleckem, který ho velmi ovlivnil. My si připomeneme Daliborovo druhé sólové album Broskve v karamelu, které vyšlo v roce 2001 a na kterém autor vedle banja pracuje se samply a vůbec elektronickými nástroji.

Béla Fleck, americký virtuóz na banjo, povýšil banjo na plnohodnotný jazzový nástroj. Loni se na společném albu spojil se 67letým Chickem Coreou, který pro změnu mnohokrát experimentoval nejen se zvukem akustického klavíru, ale i elektronických varhan a syntezátorů. Pánové společně natočili a vydali album The Enchantment, které obsahuje čtyři skladby Chicka Corey, šest kompozic Bély Flecka a jeden standard – skladbu Brazil.

Album Acoustic Colours v roce 2003 natočili kytarista Michal Vavro a houslista Stano Palúch ve spolupráci s dalšími dvěma výbornými muzikanty – hráčem na dobro Lubošem Novotným a kontrabasistou Jurajem Griglákem. Vavro i Palúch jsou profesionální muzikanti s aktivními zkušenostmi z oblasti vážné hudby. Vedle toho je můžete znát z řady dalších kapel a desek. Vavro spolupracoval s banjistou Svaťou Kotasem na jeho albu Pozdě v noci, hrál ve skupinách Fragment nebo Teagrass. Palúch prošel také Fragmentem a Teagrassem, doprovázel Roberta Křesťana nebo folklórní zpěvačku Helenu Zahradníkovou a v současné době hraje směs folklóru a jazzu v mezinárodních skupinách PaCoRa a Bashavel.