Jak hasiči stěhovali festival

Hoří, má panenko!, 6. ročník, Lipůvka 18. července 2009

Letošní léto bylo divné. Tak například hasiči se víc než zdoláváním požárů věnovali odčerpávání vody ze sklepů a napravování dalších škod po prudkých bouřích a lokálních povodních. Když se tedy nad Lipůvkou, vsí kousek na sever od Brna, dvě hodiny před začátkem zdejšího folkového festiválku protrhla mračna a z oblohy se valily hektolitry, organizátoři přehlídky z řad zdejšího sdružení dobrovolných hasičů se začali vážně obávat, jestli je nepovolají k zásahu. Nepovolali, superprudký déšť ustal, avšak „standardně“ pršelo i nadále. Krásně upravený přírodní areál rozmáčený, šance, že by přišli diváci (navíc v počtu srovnatelném s loňským rekordním ročníkem), nulová.

Hasiči jsou však lidé rozhodní, pracovití a rychlí. A tak za pouhé dvě hodiny přestěhovali veškeré ozvučení, vybavení a zázemí festivalu do sokolovny ve vsi. Šestý ročník festiválku tak začal s dvouhodinovým zpožděním a nakonec vystoupily všechny plánované kapely – byť s drobným krácením jednotlivých recitálů.

Dramaturg David Němeček tentokrát pozval účinkující prakticky ze všech koutů republiky. Večer zahajovali bluegrassoví Jewelci ze Znojma, kteří trochu doplatili na ještě ne úplně ideální ozvučení sálu. Následující A. M. Úlet ze střední Moravy podal svůj standardně přesvědčivý výkon. Docuku z Valašského Meziříčí přítomné publikum naprosto nadchli – nejen energií, kterou se jim podařilo za improvizovaných podmínek vykřesat, ale především díky své nové člence, vynikající houslistce Jitce Šuranské (též Hudecká úderka), která na sebe na pódiu strhávala pozornost publika i přítomných muzikantů (například Miloš Dvořáček na ni pěl ódy). Děčínské Vomiště to mělo po Docuku velmi těžké, avšak zvládlo situaci víc než se ctí; mimo jiné i proto, že své vlastní písně prokládalo dobře vybranými coververzemi (např. Stovky cest od Spirituál kvintetu).

Závěr festivalu letos připadl Wabimu Daňkovi a Miloši Dvořáčkovi, kteří sahali jak do Daňkova autorského šuplíku (zněly samozřejmě všechny zásadní hity od Na cestě přes Rosu na kolejích po Nevadí), tak po písních Miroslava Skunka Jaroše, z nichž Wabi sestavil už druhé album. Pro Českou televizi, která v Lipůvce točila reportáž do pořadu Na moll (uvidíte v druhém říjnovém vydání), zněla dokonce dvakrát píseň Lady Yesterday, ale dostalo se i na obligátní Montgomery nebo na titulní skladbu posledního CD A život běží dál. Daněk s Dvořáčkem pak svůj recitál zakončili hymnickou Sbohem lásko jako vzpomínkou na Waldu.

Vzhledem k tomu, že v ten den odpoledne se mohlo zdát, že festiválek kvůli nemilosrdnému počasí zcela odpadne, dopadl i letošní ročníku báječně. Díky obecnímu rozhlasu a osobně rozesílaným esemeskám se v sokolovně sešlo docela dost diváků, potlesky burácely, uzené klobásy se prodávaly, pořadatelé si po únavném stěhování techniky mohli oddechnout. Já sám bych měl jedinou výtku k hluku v sále. Je mi jasné, že vesnické publikum bere festiválek jako svého druhu zábavu (navíc zakončenou tancovačkou se skupinou Co dům dal), avšak čekal bych, že minimálně při tišší produkci Wabiho Daňka hlasité hovory v sále ustanou. Ale to zdaleka není jen problém Lipůvky a spíše se sluší pochválit ty akce, kam publikum chodí pozorně poslouchat.

(Článek vznikl pro časopis Folk & country.)