Hutkovy Pravděpodobné vzdálenosti konečně doma

V roce 1977 byl Jaroslav Hutka sice folkovou hvězdou první velikosti, současně však již byl dva roky sledován Státní bezpečností a jeho svazek Zpěvák se rozrůstal, zejména po jeho podpisu Charty 77. Hutka se stal nežádoucí osobou, nesměl již veřejně vystupovat, jeho dvě LP s moravskými lidovými baladami se stala těžce sháněným artiklem, profilová deska sdružení Šafrán šla na příkaz StB do šrotu a písničkářskému sdružení Šafrán zbývalo už jen pár měsíců existence. Na pořadu dne bylo rozhodnutí vytlačit Jaroslava Hutku do exilu, což se o rok později i stalo.

Autor po letech vzpomíná, že album Pravděpodobné vzdálenosti je pro něj významné zejména tím, že šlo o první desku vydanou svobodně a sestavenou tak, jak si přál. Jedenáct let po tom, co začal veřejně vystupovat, 11 let po tom, co text písně Pravděpodobné vzdálenosti napsal. Jiří Pallas, manažer sdružení Šafrán, žijící v roce 1978 v exilu ve Švédsku, založil vlastní gramofonovou společnost Šafrán 78, jejímž logem se stala slavná Hutkova kresba ptáčka se zamčeným zobáčkem. Deska Pravděpodobné vzdálenosti tedy našla svého vydavatele; pásek zvukaře Jindřicha Kučery se podařilo propašovat ven a první Hutkovo autorské album bylo na světě.

Na desce najdeme dvě z písní, kterými se Jaroslav Hutka natrvalo zapsal dob dějin českého písničkářství, a sice Pravděpodobné vzdálenosti a Litvínov, přičemž zejména druhá píseň je dokonalým zrcadlem toho, čemu dnes říkáme normalizace. Je logické, že na desce nechybí ani zřejmě nejznámější Hutkova píseň Havlíčku, Havle, napsaná v rozjitřené atmosféře prvních měsíců po zveřejnění Charty 77.

Pravděpodobné vzdálenosti tedy vycházejí oficiálně nejen poprvé na CD, ale i vůbec poprvé v zemi, v níž byly v „husákovském podhradí“ – v Baráčnické rychtě 26. dubna 1977 – natočeny.

(Tisková zpráva nakladatelství Galén.)