Hajda Banda: Lidé v písních zvěčnili své problémy

Rozhovor s členy skupiny Hajda Banda

(Odpovídají Daria Butskaya, Nika Jurczuk a Mateusz Dobrowolski)

Jak kapela Hajda Banda vznikla?

Daria: Na začátku kapely byl určitý projekt a nápad v mé hlavě. Chtěla jsem hledat hudbu z pohraniční oblasti mezi Běloruskem a Polskem a tuto hudbu pak hrát s kapelou. Hledala jsem v hodné spoluhráče a zeptala jsem se Niky a Mateusze, jestli se ke mně nechtějí přidat. A oni chtěli.    

Věnujete se hudbě z polsko-běloruského pomezí. Proč?

Nika: Já jsem se přímo narodila v regionu Podlesí na polsko-ukrajinském pomezí. Je pro mne tedy důležité hrát hudbu z této oblasti. Začala jsem se učit písně z tohoto regionu už jako velmi malá a stále v poznávání tamní kultury pokračuji. Daria mi před třemi lety nabídla být součástí jejího projektu a já jsem to brala jako přirozené pokračování mé dráhy. Už předtím jsem se totiž v jiné kapele věnovala hře na housle a zpěvu z tohoto konkrétního regionu. Je pro mne důležité šířit mezi lidmi jazyk, jakým se v Podlesí mluví. Je totiž jedinečný v rámci Polska a není moc známý ani v Bělorusku. Obecně toho lidé o Podlesí příliš nevědí, a proto je podle mě hezké, že jim můžeme tento region představit.    

Jakým způsobem vznikají vaše úpravy lidových písní?

Mateusz: Když mi nabídli, abych se stal členem této kapely, bylo na začátku zadání, že bychom měli lidi roztančit. Původně jsme se tedy chtěli zaměřit na taneční složku, ale čím dál víc jsme se dostávali k písním. Někdy je to tak, že máme k dispozici nějaký tvar písně a její rytmus pouze odhadujeme z jejího textu. Občas je to dlouhý proces, kdy pracujeme na harmonii, vymýšlíme rytmické vzorce a podobně. To vše ale děláme kolektivně. Jsme otevřeni nápadům ostatních a snažíme se dostat ze sebe to nejlepší. Když jsem mimochodem připravoval první popis naší kapely, označil jsem nás jako „polsko-běloruskou superskupinu“. Všichni čtyři členové jsou totiž zároveň aktivní v jiných projektech a pohybují se na polské hudební scéně řadu let. Nicméně spoluhráči mi zakázali toto slovní spojení použít, a tak jste je zřejmě ještě nikdy neslyšeli.    

O čem písně, které hrajete, pojednávají?

Daria: Nejtypičtějším námětem těchto písní je samozřejmě láska. Bohužel je to často láska problematická. Někdy do příběhu zasáhne alkohol, jindy chlapec opouští dívku například kvůli válce. V mnoha případech tedy tyto písně nekončí happy endem. My se pak snažíme tyto písně upravit tak, aby byly přece jen veselejší, případně některé dlouhé písně zkracujeme, a to třeba tak, že smutný konec vypustíme. Nicméně texty těchto lidových písní nám ukazují, jaký byl skutečný život lidí v té době a že tento život nebyl vždy šťastný, že lidé měli své problémy. Stávalo se pak, že tyto své problémy zvěčnili v textech svých písní. A my se díky těmto písním s těmito lidmi můžeme propojit a můžeme jejich slova zpívat tak, jak je kdysi zpívali oni.   

V roce 2022 jste vydali své zatím jediné album Hajda! Chystáte něco nového?

Nika: Pracujeme na druhém albu. Byli jsme už dvakrát ve studiu a půjdeme ještě potřetí. Naše druhé album bude po hudební stránce současnější, více se na něm zaměříme na písně. Tempo bude pomalejší, nebude tam tolik polek. Budou tam také některé nové prvky jako dechové nástroje. Naše druhé album se tedy bude hodně lišit od toho prvního. Myslím, že je to dobře, protože bude aspoň vidět, že se kapela vyvíjí.