Festival Slunce s harmonikami, pískáním a sluncem (reportáž z festivalu)

Z loňského ročníku strážnického Festivalu Slunce jsem byl ponděkud rozčarovaný. Vinu na celkovém nevalném pocitu mělo počasí (déšť prakticky spláchl celý jeden den dvoudenní akce), neohlášené přesuny v programu a slabá návštěva publika především při pečlivě avízovaném koncertě písničkáře Donovana. Proto jsem dlouho váhal, zda letos nedám ve stejném
termínu přednost nějaké jiné akci.

Z loňského ročníku strážnického Festivalu Slunce jsem byl ponděkud rozčarovaný. Vinu na celkovém nevalném pocitu mělo počasí (déšť prakticky spláchl celý jeden den dvoudenní akce), neohlášené přesuny v programu a slabá návštěva publika především při pečlivě avízovaném koncertě písničkáře Donovana. Proto jsem dlouho váhal, zda letos nedám ve stejném termínu přednost nějaké jiné akci. Nakonec mě do Strážnice zlákal Tahací večer, který měl probíhat pod taktovkou Jaromíra Nohavici. Na festivalu jsem pobyl celé dva dny a jako fanoušek toho v žádném případě nelituji. Pořadatelský štáb v čele s Pavlem Kopřivou se po loňském roce dokázal, že Festival Slunce má životnost.

Akce se konala v pátek a sobotu 11. a 12. července ve strážnickém festivalovém areálu, a to především na stadionu Zámek. (Dílčí položky programu probíhaly též na ostrůvku a v letním kině, avšak já jsem po celou dobu zůstal věrný hlavní scéně.) Dramaturgii prvního večera obstaral Jaromír Nohavica, který měl - podle tiskových zpráv - i moderovat. Kdo se však těšil na populárního písničkáře v nezvyklé roli, musel být zklamaný. Konferoval (vůbec ne špatně) Radek Havel a "moderátorská role" Jarka Nohavici spočívala pouze ve třech krátkých výplňových písničkách v čase zvučení jiných interpretů. Večerní program zahájilo trio slovenských heligonkářů s převážně lidovým repertoárem. Poté už se na pódiu střídlay známější soubory jako Irish Dew, Lehká noha nebo Čankišou, naopak nedorazil anoncovaný Kukulín. Všechny soubory pátečního programu měly mít v sestavě tahací harmoniku (heligonku či akordeon - základní rozdíl mezi nimi mimochodem Radek Havel vysvětlil publiku, což cením). Jako sólový muzikant s heligonkou vystoupil Karel Dvořák (jinak houslista skupiny Zrcadla), avšak jeho hraní zdaleko nedosahovalo "šťávy" jeho domovské kapely. S hostující harmonikou v sestavě se předvedli také obnovení VKV (Váně-Kopřiva-Vondrák) - mimochodem v krátké historii festivalu se hlavní organizátor poprvé představil v jiné formaci než ve Folk Teamu. Řazení interpretů bylo odvážné, určitě dobře zamýšlené, avšak výsledný efekt byl místy žalostný. Svérázný solitér Jiří Konvrzek hrál krátce před Zuzanou Navarovou a především v době, kdy se plný amfiteátr nemohl dočkat recitálu Jarka Nohavici. Ač jsem se snažil poslechnout si Konvrzkův krátký blok pozorně, kvůli hlasitému hovoru a pískání publika to nešlo. Při Zuzaně Navarové pozornost přece jen stoupla (publikum ocenilo bouřlivým potleskem především loňský hit Taši delé, já jsem si vychutnal píseň o Marii, která se má vracet). Ovšem zařazení akordeonisty Radka Pobořila s doprovodem Hammondových varhan mezi Navarovou a Nohavicu bylo skutečně nešťastné. Pobořilovým instrumentálkám nepomohl ani to, že jejich interpret je členem Čechomoru, jedné z nejpopulárnějších kapel dneška. Hvízdající dav se dožadoval hlavní hvězdy večera.

Naštěstí se dočal brzy. Jarek Nohavica se po několika málo skladbách k Pobořilovi připojil a zazpíval s jeho doprovodem Cukrářskou bossanovu. Nohavicovo vystoupení se protáhlo hluboko do noci. Zpěvák střídal několik heligónek, kytaru nevzal do ruky ani jednou. Hrál mimo jiné známé hity z poslední doby (Až to se mnu sekne, V jednym dumku na Zarubku), oblíbenou Pane Prezidente, ptákoviny jako Pochod Eskymáků a dostalo se i na několik novinek. Úplně největší úspěch měla píseň o Ostravákovi, který jel do Prahy soutěžit do "Milionáře". Ještě druhý den si o ní lidé v hledišti vyprávěli. Mimochodem Nohavicův podařený recitál přilákal takový dav, že během večera pořadatelé několikrát prosili diváky, aby se uskromnili a udělali místo pro další zájemce, kteří čekali venku před stadionem.

Sobotní program neměl žádný jednotící prvek. Střídaly se v něm soubory bluegrassové (prostějovská Taverna v odpoledním bloku Mohelnický dostavník uvádí), folkové (Pavel Dobeš), folkrockové (Zrcadla, Fleret, Samson a jeho parta), countryové (bouřlivým aplausem vítaný Pavel Bobek se skupinou Miloše Nopa) i rockové (Pod Černý vrch). K žádnému z účinkujících nemám zvláštní výhrady, vše bylo standardně dobré, mile mě překvapil snad právě Pavel Bobek, kterého jinak na podobných festivalech bohužel moc často nevídáme.

V sobotu odpoledne moderoval Luboš X. Veselý. Oproti loňsku možná méně mlžil, přesto mě pokaždé dokáže "dojmout" nepřesnostmi, které s profesionální bravurou trousí mezi lidi. Frýdecko-místecký FM Band (má zkratku svého města i v názvu) umístil do Ostravy a o Ondřejji Hejmovi tvrdil, že umí japonsky a že v tomto jazyce nazpíval jeden ze svých hitů. (Ve skutečnosti jde o čínštinu, která se od japonštiny liší podobně jako čeština od maďarštiny.)

Kdybych měl shrnout pozitiva a negativa, vyšlo by mi to takto. Negativa: netolerantní publikum a s tím spojená příliš odvážná dramaturgie prvního večera; moderátorské nepřesnosti a zbytečnosti (sobotní hra na "krále festivalu", jímž se stal jistý Radim Zahradníček, který v areálu ztratil doklady a měl si je jít vyzvednout na pódium; mnohahodinové těšení na Zahradníčka bylo pro mnohé větší atrakcí než někteří výborní účinkující). Pozitiva: Vystoupení Zuzany Navarové, Jarka Nohavici, Pod Černého vrchu, Pavla Bobka a řady dalších; minimální přesuny v programu; oproti loňsku snad méně kuřáků v hledišti (a ty, kteří seděli nebezpečně blízko mně, jsem úspěšně posílal stranou); a především výborné počasí. Mraky se totiž hlavně v sobotu odpoledne nad Strážnicí stahovaly, avšak na zem nespadla v průběhu festivalu ani kapka.

Drobnost na závěr. V sobotu vyšel v jihomoravské příloze MF Dnes článek o páteční Tahacím večeru. Čtenář se dozvěděl, že se Jaromír Nohavica představil v nezvyklé roli moderátora a že ve Strážnici vystoupil mimo jiné Kukulín. Inu, není nad to přepsal tiskovou zprávu v minulém čase. Potom novinář nemusí na festival vůbec jezdit...


NyníDuchovní hudba
Skladba: Vesperae ex D - Magnificat; Autor: Zeidler Józef; Dirigent: Borowicz Lukasz; Sóla: Mikolajczyk Anna - soprán, Barnacka Anna - mezzosoprán, Minkiewicz Ryszard - tenor, Machej Dariusz - bas; Soubor: Camerata Silesia
23:50Duchovní slovo
23:58Půlnoční modlitba
00:00Hymna a chorál Svatý...
00:05Dopoledne s Proglasem
01:00Komorní hudba
02:00Křesťan a svět

První výsledky ankety Album roku 2021

bokova_prometheusPředstavujeme 11. až 20. místo výroční ankety Proglasu o Album roku 2021.

Regiony

Regiony

Rozhovor s akordeonistou Jure Torim

Tori-Jure_zoom-rozhovorPoslechněte si rozhovor se slovinským akordeonistou Jure Torim.

Hudební výlet do Turecka

alkan-duygu_mygardensObjevte s námi krásu a pestrost turecké hudby.

Partneři

Harmonie_logo_velke_web