Festival Slunce s harmonikami, pískáním a sluncem (reportáž z festivalu)

Akce se konala v pátek a sobotu 11. a 12. července ve strážnickém festivalovém areálu, a to především na stadionu Zámek. (Dílčí položky programu probíhaly též na ostrůvku a v letním kině, avšak já jsem po celou dobu zůstal věrný hlavní scéně.) Dramaturgii prvního večera obstaral Jaromír Nohavica, který měl - podle tiskových zpráv - i moderovat. Kdo se však těšil na populárního písničkáře v nezvyklé roli, musel být zklamaný. Konferoval (vůbec ne špatně) Radek Havel a "moderátorská role" Jarka Nohavici spočívala pouze ve třech krátkých výplňových písničkách v čase zvučení jiných interpretů. Večerní program zahájilo trio slovenských heligonkářů s převážně lidovým repertoárem. Poté už se na pódiu střídlay známější soubory jako Irish Dew, Lehká noha nebo Čankišou, naopak nedorazil anoncovaný Kukulín. Všechny soubory pátečního programu měly mít v sestavě tahací harmoniku (heligonku či akordeon - základní rozdíl mezi nimi mimochodem Radek Havel vysvětlil publiku, což cením). Jako sólový muzikant s heligonkou vystoupil Karel Dvořák (jinak houslista skupiny Zrcadla), avšak jeho hraní zdaleko nedosahovalo "šťávy" jeho domovské kapely. S hostující harmonikou v sestavě se předvedli také obnovení VKV (Váně-Kopřiva-Vondrák) - mimochodem v krátké historii festivalu se hlavní organizátor poprvé představil v jiné formaci než ve Folk Teamu. Řazení interpretů bylo odvážné, určitě dobře zamýšlené, avšak výsledný efekt byl místy žalostný. Svérázný solitér Jiří Konvrzek hrál krátce před Zuzanou Navarovou a především v době, kdy se plný amfiteátr nemohl dočkat recitálu Jarka Nohavici. Ač jsem se snažil poslechnout si Konvrzkův krátký blok pozorně, kvůli hlasitému hovoru a pískání publika to nešlo. Při Zuzaně Navarové pozornost přece jen stoupla (publikum ocenilo bouřlivým potleskem především loňský hit Taši delé, já jsem si vychutnal píseň o Marii, která se má vracet). Ovšem zařazení akordeonisty Radka Pobořila s doprovodem Hammondových varhan mezi Navarovou a Nohavicu bylo skutečně nešťastné. Pobořilovým instrumentálkám nepomohl ani to, že jejich interpret je členem Čechomoru, jedné z nejpopulárnějších kapel dneška. Hvízdající dav se dožadoval hlavní hvězdy večera.

Naštěstí se dočal brzy. Jarek Nohavica se po několika málo skladbách k Pobořilovi připojil a zazpíval s jeho doprovodem Cukrářskou bossanovu. Nohavicovo vystoupení se protáhlo hluboko do noci. Zpěvák střídal několik heligónek, kytaru nevzal do ruky ani jednou. Hrál mimo jiné známé hity z poslední doby (Až to se mnu sekne, V jednym dumku na Zarubku), oblíbenou Pane Prezidente, ptákoviny jako Pochod Eskymáků a dostalo se i na několik novinek. Úplně největší úspěch měla píseň o Ostravákovi, který jel do Prahy soutěžit do "Milionáře". Ještě druhý den si o ní lidé v hledišti vyprávěli. Mimochodem Nohavicův podařený recitál přilákal takový dav, že během večera pořadatelé několikrát prosili diváky, aby se uskromnili a udělali místo pro další zájemce, kteří čekali venku před stadionem.

Sobotní program neměl žádný jednotící prvek. Střídaly se v něm soubory bluegrassové (prostějovská Taverna v odpoledním bloku Mohelnický dostavník uvádí), folkové (Pavel Dobeš), folkrockové (Zrcadla, Fleret, Samson a jeho parta), countryové (bouřlivým aplausem vítaný Pavel Bobek se skupinou Miloše Nopa) i rockové (Pod Černý vrch). K žádnému z účinkujících nemám zvláštní výhrady, vše bylo standardně dobré, mile mě překvapil snad právě Pavel Bobek, kterého jinak na podobných festivalech bohužel moc často nevídáme.

V sobotu odpoledne moderoval Luboš X. Veselý. Oproti loňsku možná méně mlžil, přesto mě pokaždé dokáže "dojmout" nepřesnostmi, které s profesionální bravurou trousí mezi lidi. Frýdecko-místecký FM Band (má zkratku svého města i v názvu) umístil do Ostravy a o Ondřejji Hejmovi tvrdil, že umí japonsky a že v tomto jazyce nazpíval jeden ze svých hitů. (Ve skutečnosti jde o čínštinu, která se od japonštiny liší podobně jako čeština od maďarštiny.)

Kdybych měl shrnout pozitiva a negativa, vyšlo by mi to takto. Negativa: netolerantní publikum a s tím spojená příliš odvážná dramaturgie prvního večera; moderátorské nepřesnosti a zbytečnosti (sobotní hra na "krále festivalu", jímž se stal jistý Radim Zahradníček, který v areálu ztratil doklady a měl si je jít vyzvednout na pódium; mnohahodinové těšení na Zahradníčka bylo pro mnohé větší atrakcí než někteří výborní účinkující). Pozitiva: Vystoupení Zuzany Navarové, Jarka Nohavici, Pod Černého vrchu, Pavla Bobka a řady dalších; minimální přesuny v programu; oproti loňsku snad méně kuřáků v hledišti (a ty, kteří seděli nebezpečně blízko mně, jsem úspěšně posílal stranou); a především výborné počasí. Mraky se totiž hlavně v sobotu odpoledne nad Strážnicí stahovaly, avšak na zem nespadla v průběhu festivalu ani kapka.

Drobnost na závěr. V sobotu vyšel v jihomoravské příloze MF Dnes článek o páteční Tahacím večeru. Čtenář se dozvěděl, že se Jaromír Nohavica představil v nezvyklé roli moderátora a že ve Strážnici vystoupil mimo jiné Kukulín. Inu, není nad to přepsal tiskovou zprávu v minulém čase. Potom novinář nemusí na festival vůbec jezdit...