Dopis mladých o liturgii: dobrý úmysl, nebo „normalizační“ pamflet?

24. října 2009 Aktuality Autor: Milan Tesař
AKTUALIZOVÁNO: Českým internetem se šíří petice „mladých lidí všeho věku o liturgii“, která kritizuje moderní hudební doprovod při papežské bohoslužbě ve Staré Boleslavi. Jistě i někteří z vás tento otevřený dopis podepsali, zatímco jiní se vůči němu rádi vymezili (například podpisem dopisu Tisíceré díky na komunitním webu Signály.cz). Kritický otevřený dopis přes jednoznačně dobrý úmysl bohužel obsahuje některé nepřesnosti a prvky komunikační nemotornosti, který jednak jeho autory usvědčuje z neznalosti vývoje moderní hudby, jednak bohužel připomínají normalizační tažení proti undergroundu a rockové hudbě. * Zajímá nás váš názor. Podepsali jste jednu nebo druhou petici? Je stanovisko autorů „otevřeného dopisu“ oprávněné? Jaká hudba podle vás patří na bohoslužby? * UPOZORNĚNÍ: Tento článek vyjadřuje názor. Nevytýkejte mu, že není objektivní, neboť se o objektivitu nesnaží (podobně jako se o ni nesnaží text, se kterým polemizuje).

AKTUALIZOVÁNO (Na konci článku nově najdete odkazy na další reakce a články k tématu včetně vyjádření biskupa Františka Radkovského nebo vedoucího Scholy brněnské mládeže Štěpána Policera.)

„Otevřený dopis mladých lidí všeho věku o liturgii“ se snaží vymezit vůči moderní hudbě provozované při papežské bohoslužbě ve Staré Boleslavi, ale tak při katolických bohoslužbách obecně. Činí tak mimo jiné odkazem na církevní dokumenty včetně dokumentů Druhého vatikánského koncilu (Sacrosanctum concilium), dílo Josepha Ratzingera (Duch liturgie) nebo na Direktorium pro mše s dětmi.

Jistě dobrý úmysl listu je bohužel od prvního odstavce přebit jednostranným subjektivním výkladem a neochotou akceptovat jiný názor: „Byť je hudba použitá ve St. Boleslavi emočně velmi působivá, pro použití při mši svaté je naprosto nevhodná (zvýraznil M. T.), neboť není posvátná, a lidem, jimž je vlastní užití různých hudebních stylů jako výrazového prostředku, účinně brání usebranosti a prožití hlubokého mystéria Nejsvětější Oběti.“ Kde berou autoři petice právo určovat, co je „posvátné“? Nepřipomíná to středověké tažení naprostých zastánců gregoriánského chorálu proti jakýmkoli novotám, vícehlasem počínaje a varhanami konče?

Hrůzně působí zvláště následující odstavec, který jako by kopíroval normalizační články proti undergroundu a rockové hudbě: „Použité skladby hudebně vycházejí z popu a beatových hnutí, kterým zcela evidentně (zvýraznil M. T.) nešlo o oslavu Boha, ani si nekladly za cíl vyjádřit transcendentální myšlenky a pohnutky. Bylo by velice naivní domnívat se, že tato podstata se napraví pouhým dosazením zbožného textu.“ Odhlédnu-li od toho, že výraz „beatová hnutí“ zní v dnešní době přinejmenším úsměvně a skutečně odkazuje k době normalizace, svědčí celá tato věta o naprostém ignorování dějin a dosavadního vývoje tzv. nonartificiální hudby.

Autoři petice si mohli (a měli by) nastudovat, že jedním ze základních stavebních kamenů současné populární hudby (kterou od první poloviny minulého století nejvíc ovlivňuje americká scéna) byl gospel jako hudba čistě duchovní, hluboce prožívaná a samozřejmě „vyjadřující trascendentální myšlenky a pohnutky“. Rokenrol (a tedy rock) se vyvinul z černošského blues a bělošského country. I když bylo blues od svého počátku mimo jiné hudbou hospod a zločinců, současně šlo o pracovní či silně osobní písně lidí, pro které návštěva bohoslužeb tvořila samozřejmou součást života, což se v textech mnoha písní odráželo. Podobně country jako tradiční hudba bělošských osadníků (především v oblasti Apalačských hor) zcela přirozeně čerpalo nejen z témat světských (především milostných), ale přinášelo i písně s jednoznačným duchovním přesahem (tzv. bílé gospely, dodnes tvořící výraznou část repertoáru bluegrassových skupin). Podobně je to mimochodem s českým folkem, který se vyvinul jednak z folku anglosaského (jenž má nejdelší kořeny ve folklóru britských ostrovů – opět s velkou tradicí duchovních textů), jednak z moravského a českého folklóru (a zde opět tvoří písně s duchovními texty podstatnou složku – viz například první oddíl Sušilovy sbírky, na kterou se hudebníci dodnes hojně odvolávají).

Dnes tedy skutečně nelze vývoj hudby (duchovní či jiné) zjednodušovat pouze na dějiny hudby evropské a tzv. vážné. Tak jako českou liturgickou hudbu v minulosti radikálně ovlivnila barokní lidová zpěvnost (a způsobila v ní v dobrém slova smyslu revoluci), dnes ji ovlivňují a budou ovlivňovat žánry, které také vyšly z lidového muzicírování, i když v mnoha případech z opačného konce světa. Autoři petice zřejmě netuší, že v současné době ztrácí smysl dělení hudby na tzv. vážnou (vysokou, uměleckou, artificiální) a na hudbu zábavnou, pokleslou… Rockoví hudebníci dnes běžně píšou symfonie a „vážnohudební“ umělci se podílejí na kvalitních rockových projektech. Kromě toho existuje třetí proud alternativní hudby, umělecky často velmi hodnotné a výběrové. Jazz, před stoletím považovaný za pokleslý, je dnes řazen blíže k hudbě vážné než populární a v jeho rámci vznikají díla neskonalé umělecké kvality. To vše měli a mohli mít autoři listu nastudováno.

Ano, lze vznášet výhrady a námitky ke konkrétním projevům, konkrétním aranžím, konkrétním skladbám. Naprosto souhlasím s tím, že při liturgii bychom se měli snažit o co nejkvalitnější provedení. Je logické a pochopitelné, že hudební doprovod folkového či folkrockového rázu asi přivítají spíše mladší lidé („všeho věku“) než senioři. Je pochopitelné, že katolická církev jako konzervativní instituce v tom nejlepším slova smyslu by měla obhajovat tradiční formy hudebního doprovodu (od gregoriánského chorálu po „barokní“ varhanní doprovod). Nicméně jsem přesvědčen, že papežské bohoslužby v Brně a Staré Boleslavi právě pečlivým výběrem hudby dvou naprosto různých žánrů (tradičního a moderního) plasticky a důvěryhodně ukázaly, že víra v Česku je živá,  životaschopná a atraktivní pro různé skupiny věřících.

I z toho důvodu považuji za mnohem vyváženější druhou petici, která vznikla v prostředí komunitního webu Signály.cz a z níž cituji: „Liturgická hudba je zde, podle našeho názoru, především proto, aby napomohla každému účastníku bohoslužby k osobnímu souznění a plnohodnotnému duchovnímu prožití Mše svaté. Každá doba k ní něco přidává a nějak ji obohacuje a nemůže tomu být jinak ani v současnosti. Je proto logické, že hudební doprovod liturgie při setkání mládeže se Svatým otcem ve Staré Boleslavi, přizpůsobili organizátoři především této skupině věřících. Mimořádně dobrá odezva u mladých křesťanů svědčí o tom, že to bylo dobré rozhodnutí. Jelikož hudební doprovod jistě schvalovala řada biskupů a povolaných lidí, pevně věříme, že nebyla překročena žádná závazná pravidla pro liturgickou hudbu.“

Zajímá nás váš názor. Přečtěte si prosím nejdříve obě internetové petice. „Otevřený dopis mladých lidí všeho věku o liturgii“ najdete zde, poděkování za hudební doprovod ve Staré Boleslavi ze Signálů.cz zde. K přečtení doporučujeme též reakci kněze P. Josefa Ptáčka z Kralup nad Vltavou. Dále si můžete přečíst reakci biskupa Františka Radkovského a v neposlední řadě odpověď vedoucího SBM (Scholy brněnské mládeže, která vedle dalších hudební doprovod ve STaré Boleslavi zajišťovala) Štěpána Policera.