Darryl Jones: Sting je neuvěřitelný básník

Rozhovor s americkým baskytaristou Darrylem Jonesem

S Rolling Stones hrajete už téměř 20 let, ale nejste oficiálním členem skupiny. Máte nějakou možnost zasahovat autorsky do písní, měnit je?

Ale vždyť já ani nechci písně měnit… To ani nemůžu, měl bych písním především sloužit. Ale na druhou stranu mi přece nikdo neříká, že musím pokaždé hrát stejnou basovou linku nebo že musím jednu píseň hrát dvakrát stejně.

Rolling Stones byli jednou z prvních skupin, které přenesly původně americké blues do Evropy. Vnímal jste v 60. a na začátku 70. let jejich hudbu?
 
Ano, určitě. Vzpomínám si samozřejmě na jejich největší hity, třeba když jsem v Chicagu v rádiu slyšel Satisfaction. Pravděpodobně to bylo na soulovém rádiu WVON, které jsem v té době hodně poslouchal. Na stejné stanici jsem jako kluk objevil také Beatles nebo Jamese Browna, na to si vzpomínám velmi dobře. Ale myslím, že Satisfaction jsem v té době taky znal. O pár let později byla pak pro mne obrovským hitem píseň Angie. Když jsem se pak přestěhoval do New Yorku a začal hrát s Charliem Draytonem a Stevem Jordanem, kteří byli členy skupiny Keitha Richardse X-pensive Winos, tehdy jsem začal opravdu hudbu Rolling Stones a konkrétně Keitha poslouchat a vnímat.

Hrál jste také se Stingem, který sám je původně baskytarista. Jaké to je, doprovázet na basu někoho tak slavného, koho má publikum navíc s tímto nástrojem spojeného?
 
Byl jsem hrdý na to, že jsem se stal součástí jeho kapely, když se on sám rozhodl hrát na pódiu na kytaru. Sting je výjimečný muzikant a také autor. Na světě je jen málo skladatelů, kteří se mohou chopit jakéhokoli hudebního žánru a na základě svých vlastních zkušeností vytvořit něco, co je současně jejich originálním dílem a zároveň esencí toho kterého žánru. Sting takovým tvůrcem je. Vždyť si vezměte už tvorbu Police, která byla sice ovlivněna londýnským reggae a ska, ale zároveň byla velmi originální. A něco podobného Sting později dělal, když se inspiroval například brazilskou hudbou, klasickým rockem nebo pro změnu jazzem. Sting má zvláštní dar, že dokáže ke každému hudebnímu žánru vytvořit smysluplný subžánr. A kromě toho je to neuvěřitelný básník.

Máte bohaté zkušenosti s nahráváním. Jaká je podle vás budoucnost hudebního průmyslu? Vymizí fyzické nosiče úplně? Přesune se hudba jen na internet?

Nejsem si jistý, co se skutečně stane, ale právě jsem četl skvělou knihu na toto téma, Pefecting Sound Forever (An Aural History Of Recorded Music) od Grega Milnera. Autor sleduje historii zaznamenávání hudby od nejprimitivnějších zařízení přes gramofony až po současnost. Já osobně jsem přesvědčen, že s každou novou technologií něco získáváme, ale také něco ztrácíme. Doufám tedy, že budoucí vývoj ponechá to dobré ze současných zařízení a zároveň přinese s novými technologiemi větší mobilitu a snazší ovládání. Nevím přesně, jaký ten vývoj bude. Určitě skončí cédéčka, ale nedokážu odhadnout, za jak dlouho to bude a co přesně je nahradí. Ale díky novým technologiím a internetu bude určitě hudba ještě dostupnější než dnes. V současné době se jen velmi málo hudby těší zaloužené pozornosti médií a já doufám, že se tento poměr v boudoucnu změní a že to obohatí jak umění, tak společnost.

Čemu vy sám dáváte při poslechu hudby přednost? Posloucháte v mp3, na CD, nebo na vinylech?
 
Používám všechno, co jste vyjmenoval. Ze studijních důvodů poslouchám mp3, které mi někdo pošle. Ale jinak má doma i gramofon, pouštím si desky… Vlastně když poslouchám hudbu jen tak sám pro sebe, volím co vždy co nejvyšší kvalitu, ať už digitálně, nebo z vinylu.

(Celý rozhovor si můžete přečíst v lednovém čísle časopisu Crossroads)