Dan Weiss: Hudbu dělím na dobrou a špatnou

Rozhovor s americkým bubeníkem Danem Weissem

Název vašeho aktuálního alba, Timshel, je hebrejské slovo. Kde jste je našel?

Četl jsem román Na východ od ráje od Johna Steinbecka a tam jsem narazil na pasáž, ve které se slovo timshel objevilo. Je to starozákonní výraz a znamená „můžeš“ – ve smyslu svobodně si zvolit. Já sice nejsem nábožensky založený – v západním slova smyslu –, ale toto biblické slovo ve mně vyvolává pocit svobody. „Můžeš“ je svobodnější než „smíš“.

Jaké jste měl jako bubeník vzory?

Mí první jazzoví hrdinové byli a stále jimi zůstávají Max Roach, Tony Williams a Elvin Jones, k nimž později přibyli Art Blakey, Philly Joe a další. A i když jsem později začal poslouchat spíše experimentálnější bubeníky, stále mě inspirují i bubeníci ze starší generace jako Papa Joe Jones nebo Chick Webb.

Vedle bicí soupravy hrajete také na tabla. Kdy jste se k indické hudbě dostal?

Na tabla se učím už patnáct let pod dohledem svého guru Pandita Samira Chatterjeeho. Ten sice pochází z Kalkaty, ale už sedmnáct let žije v New Yorku. Ovšem do Indie s ním čas od času jezdím také.

Sdílejí vaši oblibu k indické hudbě i vaši spoluhráči v triu?

Ano, také poslouchají indickou hudbu, nechávají si ji ode mne zahrát, jsou fascinováni jejími rytmickými a melodickými postupy. Vždyť také některé skladby, které jsem pro naše trio složil, jsou indickou hudbou ovlivněny.

Na svých webových stránkách uvádíte seznamy svých nejoblíbenějších filmů, knih a samozřejmě také desek. Zaujalo mě, že vedle jazzových titulů (například tří alb Johna Coltranea) a vedle indické hudby zmiňujete například Close To The Edge od Yes nebo Master Of Puppets od Metalliky. Co konkrétně vás baví na Metallice?

Jsem dlouholetým fanouškem metalu. Mám rád strukturu složitějších metalových skladeb a právě Metallica byla první kapelou tohoto žánru, kterou jsem poslouchal. Ale zmínil bych i další jako například Meshuggah nebo Skepticism. Vedle struktur se mi na metalu líbí také texty, energie a samozřejmě rytmus – konkrétně právě Meshuggah umí výborně pracovat s rytmem. Fascinuje mě vlastně celkový zvuk těchto kapel, protože důležité jsou pro mne všechny zmíněné prvky. Hudbu ovšem dělím jen na dobrou a špatnou. Tak jako existuje dobrý a špatný jazz, existuje dobrý a špatný metal. A podobně je to i s indickou hudbou a s jakýmkoli jiným žánrem.

(Celý rozhovor vyjde v časopisu Harmonie)