Chris Norman: Snažím se, aby mé texty nebyly hloupé

Rozhovor se zpěvákem Chrisem Normanem

Jak vznikalo vaše zatím poslední studiové album Don’t Knock The Rock?

Titulní píseň Don’t Knock The Rock je jedna z prvních, kterou jsem napsal. Dlouho jsem měl její ústřední rockový riff, z kterého se ovšem až později stala tato píseň. Někdy koncem roku 2016 jsem se rozhodl, že kolem této písně vytvořím celé album. Tehdy jsem tedy začal psát většinu skladeb. Napsal jsem tedy nějaký osmnáct nebo dvacet a pak jsem si z nich vybral ty, které se mi líbily nejvíc a hodily se mi do konceptu alba. To albu neměl být čistě rockové – už kvůli názvu –, ale mělo zachovat ducha rokenrolu. Do koncepce se mi tedy hodily i balady, pokud ovšem obsahovaly kytarové sólo nebo nějaký jiný prvek, který si spojujeme s rockovou hudbou. Pak jsem ty písně propojil do smysluplného celku, něco málo jsem dopsal a šel jsem album nahrát do studia.

Jako sólový zpěvák jste nahrál už řadu desek. Co děláte pro to, abyste se neopakoval?

Vždy asi rok a půl až dva roky poté, co vydám album, začnu psát nové písně. O tom, jestli se budu opakovat, vůbec nepřemýšlím. Když napíšu píseň, která se mi líbí, cítím se spokojený. Řeknu si: To je dobrá píseň, tu nahraju na příští desku. Vlastně už teď bych měl myslet na příští album, ale potrvá to tentokrát asi déle, protože pracuji souběžně na několika dalších projektech. Chystám například výběr hitů, který se bude jmenovat The Deffinitive Solo Smokie Hits a který vyjde před Vánocemi. Nebude to tedy studiová novinka, ale kompilace. A pak si asi dám ještě malou pauzu před dalším řadovým albem.

Podle čeho si vybíráte muzikanty do studia a na turné?

Na turné hraji se svou stálou kapelou, se kterou jezdím už dobrých pár let. Jsou to výborní hudebníci – na kytaru hraje skvělý anglický hráč Geoff Carline, pak tam mám muzikanty z Německa, občas hráče z Itálie. Je to taková směs lidí, se kterým se znám dlouho a kteří znají jak mne osobně, tak mé písně. Když nahrávám album, zvu si do studia buď některé z nich, nebo hodně materiálu natočím sám. Právě na albu Don't Knock The Rock hraju hodně nástrojů sám, ale mám tam opět Geoffa Carlinea na kytaru nebo Dorina Goldbrunnera na bicí. Kromě toho mám v některých skladbách smyčce a pozval jsem si tam také svou doprovodnou vokalistku Michelle Plum. Vybírám si tedy spolupracovníky podle konkrétního projektu.

Jak důležité jsou pro vás texty písní? A máte oblíbené téma textů?

Žádné takové oblíbené téma nemám, ale texty jsou pro mne velmi důležité. Vydávám alba samozřejmě i v zemích, kde se nemluví anglicky a kde lidé úplně nerozumí, o čem ty písně přesně jsou. Ale měli by z té písně mít aspoň základní pocit. Texty jsou pro mne ale opravdu důležité. Mohou být o něčem, co znám, o něčem, o čem jsem jen slyšel. V každém případě se snažím, aby mé texty dobře zněly a aby nebyly hloupé. Nevím, jak se mi todaří, ale snažím se o to.

(Celý rozhovor vyjde na serveru Brno – město hudby)