Bohdan Mikolášek o Václavu Havlovi

Návrat 1989 (napsáno po prvním „návratu“ v prosinci 1989 po zvolení Václava Havla za prezidenta)

Bohdan Mikolášek

„Milí přátelé, slíbil jsem, že hned po návratu ze svého „návratu“ sdělím vašim sdělovacím prostředkům své dojmy… Tak abych nezačínal od prostředku, začnu radši od konce – tedy ode dneška.

Je 19. prosince 1989, sedím zase ve Švýcarsku – zase přilepený na TV obrazovku. Přenést se na nádvoří Pražského hradu je teď pro mě o hodně lehčí. Dobře připravený rakouský televizní komentátor se nemůže dočkat a snaží se „napovídat“ Havlovi, co určitě jako nový prezident ve své řeči řekne. A pak se konečně objevil na balkonu, ale žádné řeči se nevedly – jen „několik vět“ a hotovo.

Řeč naopak ztratil TV komentátor, na něco takového připravený nebyl. Než řeč opět našel, byli jsme – zcela nepřipraveni – v kostele. Ani televizní překladatelka nebyla připravená, že bude překládat čtení z bible a ani Českou filharmonii jsem ještě neslyšel hrát ve skutečných bohoslužbách. Nový československý prezident ale řeč neztratil – právě tímto způsobem chtěl Čechoslovákům a pomocí televize celému světu říct, že nové Československo má nejen nového prezidenta, ale i novou možnost se přihlásit i k tomu starému, k tomu přetrvání hodnému. Ne v hrdosti a pýše – koukejte: náš stát má turisticky obdivuhodnou tradici; poslouchejte, jak jsme učili nový svět psát symfonie. Ne, v kostele je ve vzduchu spíš to opačné: Tyhle všechny hodnoty jsme dennodenně ztráceli – a jestli něco zbylo, pak to, co jsme ještě nevzali do vlastních rukou.

AMEN.“