Beňa & Ptaszek míří na folkové festivaly
I když slovensko-české duo Ľuboš Beňa & Matěj Ptaszek hraje tradiční mississippské blues, od letošního roku je budete moci vidět na větším množství folkových či žánrově otevřených festivalů. Poprvé si pánové zahrají například na Zahradě v Náměšti na Hané.
Beňa & Ptaszek si dali pro letošní rok jako prioritu zúčastnit se co nejvíce akcí a festivalů, které se zaměřují spíše na folk či country. Duo se nechce úzce specifikovat jen na bluesové akce, stejně jako nechce svoji muziku přísně škatulkovat. Ostatně dramaturgie některých podobných festivalů se žánrově velice rozšiřuje a vyvíjí. Tomu ostatně napovídá i podtitul časopisu FOLK, na jehož vlajkové akci, Zahradě v Náměšti na Hané se letos Beňa s Ptaszkem poprvé představí. Zahrají si také na Festivalu Slunce ve Strážnici, vrátí se do Telče, pojedou na Horácký džbánek.
„Nechceme se vyhýbat ani menším a regionálním festivalům a tak jako loni přivezeme naši hudbu do města, kde se podobný žánr nikdy nehrál. Myslím tím například naše opětovné pozvání na festival Pastvinská nota,“ říká Ľuboš Beňa.
V jednání je letošní účast dua na festivalu Kutnohorská kocábka a podobných akcích. Z větších festivalů je čerstvě potvrzena účast na festivalu Kolínský ostrov, v létě a na podzim se Beňa & Ptaszek představí i na několika country salonech (Klatovy-Beňovy, Mělník, Mladá Boleslav).
Podrobnosti můžete sledovat na webu www.lubosbena.sk.
(Oficiální tisková zpráva)
Ľuboš Beňa je přední slovenský hráč na rezofonickou kytaru. Patří k muzikantům, kteří se rozhodli doplnit si vzdělání bluesového kytaristy přímo v pravlasti žánru: „I když jsem v začátcích hltal videokazetu s workshopem Hanse Theessinka, podle škol nebo tabulatur jsem se jinak nikdy neučil. Po revoluci tady bylo málo dostupných materiálů a všichni hudebníci se z nich učili a hráli stejně. Důležitý pro mne byl koncert a bezprostřední kontakt s hudebníkem, jeho chování na pódiu a celá koncepce vystoupení. Hrát virtuózně totiž ještě neznamená hrát dobře. A to byl důvod mé návštěvy amerického Jihu: Na vlastní kůži pocítit atmosféru bavlníkové plantáže, klubů a ulic od Memphisu až po New Orleans a vzápětí to všechno přenést do Evropy a hrát to těm, kteří mají zájem poslouchat.“
Za velmi cenný považuje Beňa čas, který strávil u Dr. Davida Evanse, držitele Grammy za blues, profesora na univerzitě v Memphisu, producenta mnoha významných mississippských umělců a autora jedné z největších encyklopedií blues, knihy Big Road Blues: „Evans mi ukázal několik černošských technik hry na kytaru, které dodnes ve své hře aplikuji. Staří mistři v Mississippi hrávali vyloženě prstovou technikou, a to výlučně dvěma prsty, palcem a ukazováčkem, na kterých měly někdy navlečené prstýnky, jak to známe u hry na banjo. I když někteří jako John Lee Hooker nebo Muddy Waters později přešli na elektrickou kytaru, primitivní technika hry zůstala. A právě tento styl dodává hře na autentičnosti. Protože dva prsty nestíhají hrát rychlé licky, vznikají jakoby chyby, které činí blues unikátním.“ Technika však podle Beni nestačí: „Je důležité pochopit myšlení amerického Jihu, vesnického mississippského černocha a také doby, ve které se blues původně hrávalo. Co nejvíce využit ke hře jen primitivní prostředky, které byly tehdy dostupné, a naučit se hrát své chyby bez chyby. A potom i evropský bílý bluesman může s lehkostí dosáhnout autentičnosti klasického blues.“
(Z profilového článku Milana Tesaře o Ľuboši Beňovi z únorového čísla časopisu FOLK)