Zámecký koncert v Dukovanech

Zakladatel, ředitel a hlavní sbormistr jednoho z　nejuznávanějších evropských sborů otevírá hustě popsaný koncertní kalendář s　číslovkou 2016 a říká: “Člověk žije tím, co právě dělá a hlavně tím, co má před sebou. Já žiju pořád dopředu.”

Váš sbor vystupuje doma i v zahraničí u těch nejrenomovanějších pořadatelů. Kam jste se už letos podívali?

 Český filharmonický sbor Brno v letošním roce dokončil svoji jubilejní 25. sezónu, která je nabita mnoha tuzemskými i zahraničními aktivitami. Z těch zahraničních bych jmenoval například Beethovenovu 9. symfonii v　Norimberku nebo zájezd do Belgického Liège. S mužským sborem jsme byli v Turíně, Modeně a Ferraře, kde jsme s orchestrem RAI Torino a skvělým Jurajem Valčuhou zpívali Stravinského oratorium Oedipus Rex. Následovalo koncertní provedení opery Její pastorkyňa v　Praze a v　Londýně s　Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem. Ve Stuttgartu jsme zpívali Turandot a před nedávnem jsme se vrátili z pěti týdenního pobytu v Heidenheimu, kde jsme na slavném operním festivalu nastudovali dvě opery, Pucciniho Bohému a Verdiho prvotinu Oberto. Zapomněl jsem na Carminu Buranu provedenou na hudebním festivalu Rheingau v basilice v Eberbachu, což je jeden z neprestižnějších festivalů v　Evropě, a my jsme tam letos v　červenci vystoupili už po sedmnácté! Vedle toho zpíváme se všemi pražskými orchestry. Nesmím opomenout závěrečný koncert Pražského jara s Tomášem Netopilem a jako každoročně jsme vystupovali na Smetanově Litomyšli.

Zdá se mi to, nebo se váš operní repertoár v　poslední době rozšiřuje?
Operního repertoáru nám opravdu přibývá. Za těch pětadvacet let máme v repertoáru už dvacet oper, z nichž většinu jsme dělali scénicky. Je to hlavně zásluhou festivalu v rakouském Welsu, kde jsme zpívali Wagnerovy opery. A teď jsme se upsali až do roku 2020 jako rezidenční sbor v　Heidenheimu. Ročně tam dávají dvě opery. Nastudovat zpaměti dvě opery ve scénické podobě vyžaduje při našem koncertním provozu veliké úsilí. Já operu se sboristy udělám hudebně, ale oni se ji musí naučit zpaměti. Operní sbory se tomu mohou věnovat ve zkouškách, to my si dovolit nemůžeme. Na druhou stranu musím říct, že se jedná o vysoce prestižní aktivity, které v neposlední řadě mají i svůj význam ekonomický.

V kolika jazycích vlastně sbor při šíři svého repertoáru zpívá?
Když pominu češtinu a slovenštinu, tak je to latina, italština, hebrejština, francouzština, angličtina, němčina a pak jsou takové ty speciální jazyky - Bernstein třeba používá jidiš. Takže zpíváme prakticky ve všech řečech, protože dnes je tendence uvádět vše v originále. Bohužel některé jazyky jsou pro nás Středoevropany velmi náročné, třeba francouzština. V　červnu jsme dělali ve francouzštině Berliozova Romea a Julii na Janáčkově máji v Ostravě. Od Berlioze umíme všechny oratorní věci.

Na festival Petra Dvorského se vracíte pravidelně. Vloni jste přijeli s　Rossiniho Stabat Mater, letos s　komorním programem. Co je pro vás jako sbormistra z　hlediska nastudování náročnější - velké oratorium se sólisty a orchestrem, anebo hodinový program a cappella, jaký zazní 17. srpna na zámku v Dukovanech?
Myslím si, že náročnější je vždy projekt zpívaný a cappella, protože s　orchestrem je práce řemeslně jednodušší. Máme v　něm oporu intonační a rytmickou. I když i tam jsou různé nástrahy - sbor se musí dostat nad zvuk orchestru a ne všechny orchestry umí doprovázet. To je u oratorních a kantátových titulů klíčový moment. Zpívání a cappella říkám očista - musíme brát ohled na techniku zpěvu, intonace je daleko náročnější, protože nemáme doprovod. Navíc zpíváme v komorní sestavě, čili každý zpěvák musí dokonale ovládat svůj part a není možné, aby se jeden schovával za druhého. Je to náročnější i výrazově, protože si neoddychnete. Ale každé kvalitní těleso je rádo, když může dělat a cappella projekty z　toho důvodu, že je to hlasová hygiena. V　koncertě zpívaném a cappella si dobrý sbormistr může na kvalitní sboru pochutnat, pohrát s detailem, barvou, dynamikou, agogikou …

Co tedy posluchači na koncertě v　Dukovanech 17. srpna uslyší?
Od ředitele festivalu, pana Stehlíka, jsem dostal zadání, že to má být open air koncert. Venku jsou akustická specifika jiná než v　sále. Za druhé je program pro malou šestnáctičlennou sestavu. Je potřeba volit skladby, které jsou zpívatelné a kvalitně proveditelní v komorním obsazení. A třetí věc je, aby program byl co možná nejpestřejší, nejzajímavější, kontrastní. Aby se v　něm střídaly skladby rychlé, dramatičtější s polohami lyrickými. Tím, že je program určen pro komorní sestavu, je to až na hranici jakéhosi quasi sólového zpívání. Sestava takového komorního tělesa musí odpovídat přesně repertoáru.

Zařadil jste do programu také Brucknerova Moteta, za jejichž provedení jste získali prestižní německou cenu Echo Klassik za Nejlepší soubor roku 2007. Je to oblíbená součást vašeho repertoáru nebo dokonce srdeční záležitost?
Obojí. Moteta mě zajímají od mého hudebního mládí. Postupně se nám podařilo nastudovat celé Brucknerovo motetové dílo, pak ho natočit a jako neuvěřitelnou třešničku na dortu získat Echo Klassik. To je samozřejmě něco úžasného. Moteta děláme velmi často; naposledy v Kutné hoře, kde si je objednal festival jako komorní projekt. Moteta sbor baví, jsou hudebně krásná, navíc Bruckner je hlavně známý jako symfonik a tyhle komorní věci jsou méně časté. Je pravda, že je zpíváme i na zahraničních koncertech. Řada pořadatelů o ně má zájem, protože vědí, že jsme za ně dostali cenu.

V　programu zazní i vaše vlastní skladba…
To je taková hymna našeho sboru, kterou jsem kdysi složil pro zahajovací koncert Moravského podzimu. Byl jsem vyzván, jestli bych nenapsal slavnostní fanfárovitou pěti šesti minutovou skladbu. Vybral jsem si slavnou Ovidiovu větu “Gratia musa tibi …” (“Díky ti, božská Múzo, ty jediná útěchu skýtáš.”) Zhudebnil jsem ji pro soprán, smíšený sbor a zpestřil to několika údery gongu. Tuto skladbu často používáme jako závěrečné číslo a cappella koncertů. Máme ověřené, že je to efektní tečka.

Rozhovor vedl Jaroslav Kocurek

zdroj: ARS koncert