Salve Regina s L. Hilscherovou

Váš večer na festivalu nese název Salve Regina. Jak jste postupovala při sestavování programu?

Duchovní repertoár obvykle vybírám podle toho, o jakou část liturgického roku se jedná a zda se v　té době nachází nějaká důležitá událost. Náš koncert se koná pár dní před jedním ze stěžejních mariánských svátků, a to slavností Nanebevzetí Panny Marie. V　té souvislosti mě napadla myšlenka vytvořit “průřez” životem Marie – od Zvěstování, přes narození Krista, až po Nanebevzetí. Od nápadu k　realizaci však vede dlouhá cesta plná kompromisů, kdy je potřeba zohlednit minutáž koncertu, obsazení orchestru a dostupný notový materiál. S　ohledem na dané podmínky jsme se rozhodli pro barokní repertoár, který čítá obrovské množství zajímavých skladeb doslova vybízejících k　provedení. Vznikl tak krásný program, jehož základem jsou Salve Regina a Stabat Mater různých barokních skladatelů. Doplňuje je emocemi nabitá kantáta Il pianto di Maria a vše propojují orchestrální skladby A. Corelliho.

Při této otázce se musím pousmát. Barokní hudbu miluji a ve volných chvílích ji poslouchám asi úplně nejraději, ať už se jedná o operu, duchovní nebo instrumentální skladby. Netroufnu se označovat za specialistku na barokní hudbu, ale věřím, že co je tolik blízké srdci, to se pak odrazí i ve zpěvu. Můj hlas sice směřuje spíše k　romantickému repertoáru a ne vše z　baroka je tak pro mě vhodné, ale přesto si dovolím tvrdit, že mohu zazpívat Händela stejně dobře jako třeba Dvořáka nebo Stravinského. Spolupráce s　barokními soubory si velice vážím a vždy je pro mě zážitkem. Opakovaně jsem zpívala např. s Bach Collegiem Stuttgart, s　francouzským souborem Académie Sainte-Cécile, z　českých souborů s　Collegiem 1704, Musicou Floreou a dalšími.

Na rozdíl od Německa, kde si studenti zpěvu od počátku volí specializaci mezi oborem koncertním a operním, je u nás nějaké profilování spíš otázkou štěstí, kontaktů a samozřejmě dispozic každého pěvce. Koncertní zpěv je velice náročnou disciplínou, v　níž se nic neschová, ale pro mě má neskutečné kouzlo. Mohu si dovolit pracovat s　většími detaily a mám přímý kontakt s　publikem. K　opeře tak jednoznačný vztah nemám, záleží na konkrétní roli a inscenaci. Všeobecně preferuji operu barokní, období belcanta a 20. století. Netvrdím, že bych si nezaplakala u některé z　Pucciniho oper, ale k　interpretaci rolí tohoto typu můj hlas teprve postupně dozrává. Co se týče poměru operních, oratorních a písňových vystoupení, v　mém diáři je to už nějakou dobu celkem vyváženo a takovou situaci považuji za ideální.

Pokud myslíte můj vlastní zážitek jako interpreta, tak by se slušelo zmínit ty nejdůležitější údaje v　mém životopise, jako byla např. spolupráce na Prodané nevěstě s　BBC Symphony Orchestra a Jiřím Bělohlávkem nebo s　Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra a Leošem Svárovským. Velice ráda vzpomínám na Dvořákovo Stabat Mater s　Poznaňskou filharmonií a Liborem Peškem. Ale neznamená to, že ke svému štěstí potřebuji jen velké koncertní sály a slavné orchestry. Vždy je to o lidech a o jejich schopnosti naladit se na stejnou vlnu. Banálně řečeno, zážitkem je pro mě každé vystoupení s　inspirativními muzikanty, kteří dělají svoji práci s　láskou.

Tak to by byl dlouhý příběh. V　dětství mě bavily jazyky, přírodní vědy, hrála jsem na klarinet a zpívala ve sboru. K　hudbě jsem vlastně vždy inklinovala, ale rodiče si přáli, abych vystudovala “něco pořádného”. Po gymnáziu jsem se hlásila na sbormistrovství do Prahy, ale o pár dní dřív proběhly talentové zkoušky na Pedagogickou fakultu ZČU v　Plzni, a to prostředí si mě získalo. Nastoupila jsem na němčinu a hudební výchovu, ale brzy jsem zjistila, že časově náročné studium jazyků mi neumožňuje věnovat se hudbě naplno. Po roce jsem se přihlásila na psychologii. Jednak šlo o obor, který mě velice zajímal, ale zároveň mi to spojení s　muzikou připadalo oboustranně obohacující. Instinkt mě nezklamal a dnes jsem velice ráda, že mám vystudováno i něco dalšího. Po třech letech jsem si přibrala ještě učitelství sólového zpěvu a tím byly moje studijní ambice naplněny. To bych ale nebyla já, abych vydržela stát na stejném místě, takže už začínám pokukovat po možnostech doktorátu. To vše ale je, jak se říká v　divadle, tzv. druhý plán. V　tuto chvíli se primárně věnuji zpěvu, který mě profesně naprosto naplňuje a uspokojuje.

S　Michaelou Šrůmovou jsem zpívala už několikrát a vždy to byla velice příjemná spolupráce. Vybrala jsem si ji záměrně, protože poměrně velkou část koncertu tvoří duety, v　nichž je třeba vzájemně se poslouchat, frázovat, prostě společně dýchat - to ne každý zpěvák dokáže. Navíc se k　sobě naše hlasy barevně dobře hodí, takže v　tomto případě byla volba celkem jasná. Ale bez kvalitního a dokonale ladícího orchestru za zády by to nešlo. Czech Virtuosi je orchestr složený z　hudebníků, z　nichž většina má zkušenost jak s　orchestrálním, tak i komorním a sólovým hraním a to je na celkovém zvuku znát. Věřím, že se nám podaří dobře souznít a koncert tak bude zážitkem nejen pro publikum, ale také pro nás.

Těch krásných příležitostí je více. V　říjnu mě čeká v　Národním divadle v　Praze premiéra Čajkovského Jolanty a v　Národním divadle moravskoslezském v　Ostravě opera Tři přáni Bohuslava Martinů. Ráda se budu i v další sezóně vracet do Státního divadla Košice, kde zpívám Matku Marii v　nádherné inscenaci Poulencových Dialogů Karmelitek. Ve spolupráci s　Czech Virtuosi budu na podzim zpívat náročný part v　Mozartově Velké mši c moll, to je pro mě velká výzva. Aktuální novinkou je program pro mezzosoprán a klavírní kvinteto, který jsme připravili pro komorní cyklus PKF-Prague Philharmonia. Jedná se o skladby francouzsky mluvících autorů 19. a 20. století (Fauré, Ravel, Franck, Lekeu), z　nichž některé u nás dosud nezazněly. Na tento koncert se opravdu hodně těším.