Vyznání v F dur

Vnuk Antonína Dvořáka dokončil své paměti 147 dní před smrtí, zvolil si pro ně formu vyznání a tóninu F dur. Je to pastorální tónina Beethovenovy Šesté symfonie nebo Dvořákovy předehry „V přírodě“ či tónina Dvořákova „Amerického kvartetu“, jedné z nejslavnějších komorních skladeb všech dob. Nebyla to samozřejmě náhoda, že si Antonín Dvořák III. zvolil pro své paměti právě titul Vyznání v F dur. Sám o tom napsal: „Byla to jedna z dědečkových skladeb, při kterých jsem si začal uvědomovat, že jsem potomek tak slavného umělce. Skladba ve mně probouzela hrdost, ale také vyvolávala pocit odpovědnosti k jeho odkazu.“

Antonín Dvořák III. sice po svém dědečkovi nezdědil hudební nadání, ale vše nahrazoval podporou těch, kdo se na zachování odkazu podíleli. Stál u zrodu festivalu Dvořákova Praha, byl čestným členem festivalového týmu a účastnil se festivalu od prvního koncertu prvního ročníku. Do rukou festivalového týmu vložil i svůj rukopis. „Jeho smrt bolestně zasáhla minulý ročník festivalu. Dva dny po něm navíc zemřel i šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek. Odešli v nich dva velcí strážci Dvořákova odkazu,“ řekl Robert Kolář, ředitel Akademie klasické hudby. „Oba byli naši přátelé a společně s nimi jsme pečovali o odkaz našeho největšího skladatele. Je to pro nás velký závazek – vytrvat a se ctí pokračovat v započaté práci. I to bylo naším motivem pro vydání pamětí Antonína Dvořáka III.,“ dodal Kolář.