Vivat Rossini!

Předehra

Sevilla v 17. století. Hrabě Almaviva se dvoří krásné Rosině, schovance Doktora Bartola. Ten Rosinu žárlivě střeží před nápadníky, protože s ní sám plánuje uzavřít sňatek kvůli jejímu věnu.

Almavivovi je při jeho milostném dobrodružství nejlepším pomocníkem všehoschopný Figaro. Jako lazebník má přístup do domu Doktora Bartola.

Figaro a Almaviva společně vymýšlí plán. Hrabě se musí dostat k Rosině v převleku.

Rosina píše dopis svému ctiteli, jenž se jí představil jako chudý student Lindoro. Ve skutečnosti je to hrabě Almaviva.

Starý intrikán Basilio radí Bartolovi, aby se Almavivy zbavil osvědčeným prostředkem – pomluvou.

Rosina využívá pomoci chytrého Figara, který doručí její psaní Almavivovi.

Bartolo hlídá Rosinu na každém kroku. Ze stolu mu zmizel list papíru, na nějž Rosina napsala dopis Almavivovi. Nevěří Rosině její výmluvy a udílí jí přísné kázání.

Hrabě Almaviva se v přestrojení za opilého vojáka domáhá ubytování v Bartolově domě. Rozzlobený Bartolo na něj přivolá stráž, která naštěstí hraběte propustí, jakmile zjistí jeho pravou totožnost.

Podruhé se podaří Almavivovi dostat do Bartolova domu v přestrojení za učitele hudby, kterého prý poslal nemocný Don Basilio. Ten se však záhy zcela zdráv objevuje ve dveřích! Bartolo opět vyhazuje Almavivu ze svého domu.

Nakonec vniknou Almaviva a Figaro do Rosinina pokoje oknem. Hrabě odhaluje Rosině svou pravou totožnost a milenci jsou šťastni ze svého shledání. Do domu přichází notář, kterého narychlo povolal Bartolo.

Figaro obratně využije situace a dá sepsat svatební smlouvu mezi Rosinou a hrabětem. Vše dopadne dobře – Rosina a Almaviva jsou svoji, ale zkrátka nepřijde ani starý Bartolo. Od Almivivy dostává darem Rosinino věno.

OSOBY A OBSAZENÍ:

Almaviva – Róbert Remeselník

Bartolo – Marián Lukáč

Rosina – Michaela Várady

Figaro – Ludovic Kendi

Basilio – Ondrej Mráz

Berta – Viera Hronská

orchestr a mužský sbor Státního divadla Košice

sbormistr Šimon Marinčák

dirigent Paolo Gatto

design Jaroslav Štolba

realizace Flash Barrandov SFX a jejich přátelé

Pár slov o účinkujících:

Tenorista Róbert Remeselník vystudoval Vysokou školu múzickým umění v　Bratislavě. Pravidelně účinkuje na českých a slovenských operních scénách (Bratislava, Praha, Brno, Košice, Banská Bystrica). K　jeho repertoárovým postavám patří především Jeník, Don Ottavio, Basilio, Ismael, Almaviva, Princ v　Rusalce a Tamino. Na koncertních pódiích nejčastěji účinkuje v　Beethovenově 9. symfonii, Glagolské mši, Mozartově Requiem a v Carmině Buraně.

Barytonista Marián Lukáč je absolventem Konzervatoře v　Košicích. Od roku 2001 působí jako sólista opery Státního divadla Košice a stálý host Státní opery Banská Bystrica. Pravidelně spolupracuje se sborem Sv. Cecílie při Dómu Sv. Alžběty. Mezi jeho stěžejní role patří Figaro, Monterone, Velekněz v Nabuccovi nebo Zareckij.

Sopranistka Michaela Várady studovala na košické konzervatoři a na Akademii umění ve Vídni. Zvítězila v mezinárodní soutěži M. Sch. Trnavského. Je sólistkou Státního divadla Košice, hostem Státní opery Praha, Národního divadla, Státní opery Banská Bystrica. Věnuje se především koloraturnímu a lyrickému repertoáru (Gilda, Violetta, Rosina, Zerlina, Belinda, Norina, Musetta).

Barytonista rumunského původu Ludovic Kendi vystudoval Hudební akademii v Cluji. Se svým bohatým operním i koncertním repertoárem často vystupuje na mnohých evropských pódiích. K jeho nejvýraznějším rolím patří Figaro v Lazebníku sevillském, Hrabě ve Figarově svatbě, Renato, Germont, Papageno a Dulcamara. Od roku 2006 je stálým hostem opery Státního divadla Košice.

Basista Ondrej Mráz absolvoval Vysokou školu múzických umění v　Bratislavě. Od roku 2006 je ve stálém angažmá ve Státním divadle Košice. Vystupoval s　Jelenou Obrazcovovou a svým pedagogem Sergejem Kopčákem. Mezi jeho stěžejní role patří Mefisto, Pimen, Gremin, Vodník, Sarastro, Kecal, Bartolo i Basilio.

Mezzosopranistka Viera Hronská patří ke kmenovým členům souboru. Je absolventkou košické konzervatoře a Vysoké školy múzických umění v　Bratislavě. Od roku 1976 je sólistkou opery Státního divadla Košice. Rovněž často účinkuje ve Státní opeře v　Banské Bystrici a v　Divadle Jonáša Záborského v　Prešově. K jejím operním rolím patří především Maddalena, Azucena, Fenena, Flora, Emilie, Mercedes, Zuzka v　Krútňavě a Ježibaba.

Operní dílo Gioacchina Rossiniho Straka zlodějka je plné otevřeného humoru a krásných melodií. Nesmrtelné melodrama je však charakteristické i řadou napínavých zápletek a překvapení, které jsou inspirací pro vizualizaci hudby v pravdivém prostředí barokní architektury, s pravou vůní dobových koláčků a v souladu s pojetím slavnostního večera ve stylu “opera buffa”.

Světlo plamene svíčky, jeho intenzita a mihotavý efekt, je jeden z nejdůležitějších principů vytvářejících působivou atmosféru barokního prostoru. Svíčkové a plamenné osvětlení působí tajemným pološerem s teplou a mihotavou září, která jitří fantazii také současného diváka. Působivé jsou barokní efekty průsvitu, které v podmanivém pološeru barokní scény rozněcovaly obrazotvornost. Mentalitě barokních slavností　odpovídaly divadelní produkce, v nichž charakteristický rys představovala iluze. V prostředí promyšlených a důmyslných klamů vytvářejí průsvity další iluzivní plán v celkové harmonii　tvarových a světelných vztahů. Průsvity tvoří plátěný nebo pergamenový výkryt otvorů v kulise, ze zadní strany prosvětlené svíčkou. Oblíbeným motivem průsvitů byla okna architektury, oči zvířat, plody citrusových stromů, hrozny vinic, pásy trávy či také plameny ohňů.