10. 9. se bude na čestném pohřebišti konat pietní akt uložení tělesných pozůstatků R. Firkušného

Klavírní virtuóz Rudolf Firkušný se narodil 11. února 1912 v Napajedlích. Když mu byly tři roky, otec zemřel a matka s rodinou se přestěhovala do Brna. Chlapcův neobyčejný hudební talent zaujal Leoše Janáčka, který ho podrobil důkladné zkoušce a vzal si nad jeho dalším hudebním vývojem osobní dohled. Učil ho hudební teorii a základům kompozice. V klavíru jej svěřil profesorce Růženě Kurzové na brněnskou konzervatoř. Později jej na klavír učil i její manžel prof. Vilém Kurz na pražské mistrovské škole. Již od osmi let začal Rudolf Firkušný veřejně koncertovat. Ve třicátých letech absolvoval v Itálii letní kurz u vynikajícího klavírního pedagoga Arthura Schnabela. Po Janáčkově smrti pokračoval ve studiu kompozice ve třídách Rudolfa Karla a Josefa Suka v Praze. Konec dvacátých let a léta třicátá přinesla Rudolfu Firkušnému řadu zahraničních koncertních cest do Vídně, Německa, Itálie, Francie a Anglie a v roce 1938 stanul poprvé na americké půdě. Kritiky z té doby se shodují v konstatování, že mladý český pianista dorostl ve svých dvaceti letech světového formátu. Až do počátku nacistické okupace se Firkušný mezi zahraničními zájezdy stále vracel domů – do Brna, kde měl rodinné zázemí a věrné přátele, pro něž si vždy našel čas, aby jim v Besedním domě zahrál.

Aniž by tušil, že je to téměř natrvalo, odjel z Brna v květnu 1939 do Paříže, kde se připojil ke skupině českých umělců, k nimž patřil i Bohuslav Martinů a Vítězslava Kaprálová. Celý následující rok 1940 se Firkušný snažil hudbou českých mistrů: Smetany, Dvořáka, Janáčka, Suka, Martinů, Kaprálové a Bořkovce burcovat vědomí západoevropské veřejnosti ve prospěch napadeného Československa.

Ve čtyřicátých letech si musel tvrdě vybojovat postavení koncertního pianisty ve Spojených státech. Na svém prvním závažném vystoupení v Chicagu u příležitosti 100. výročí Dvořákova narození znovu objevil Američanům zapomenutý Dvořákův klavírní koncert. Později premiérově uváděl na obou amerických kontinentech, v Austrálii a v asijských kulturních centrech klavírní skladby Smetanovy, Sukovy, Janáčkovy a díla Bohuslava Martinů, s nímž ho po léta pojilo vřelé přátelství.

Snad největším paradoxem je, že největší český pianista byl americkým občanem. Více než 40 let s krajním sebezapřením odmítal vystoupit na koncertní pódium rodné země, která svým obyvatelům nepřiznávala základní práva svobodného člověka. Od totalitního režimu se nekompromisně distancoval a vrátil se až po jeho pádu.

Rudolf Firkušný byl poctěn udělením hodností čestného doktora Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity a Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Stal se také čestným občanem města Brna.

Zemřel 19. července 1994 ve Staatsburgu ve státě  New York.