Sir Antonio Pappano

Sir Antonio Pappano je dirigent vyznamenaný šlechtickým titulem, který mu udělila královna Alžběta II. při novoročním ceremoniálu v roce 2012, symbolicky k desátému výročí jeho působení ve funkci hudebního ředitele a šéfa orchestru londýnské opery Royal Opera House Covent Garden. Je hudebníkem podmanivým, to slyšíme v jeho plnokrevně muzikantských nahrávkách, mnoho nejpopulárnějších operních titulů s nejpopulárnějšími pěvci patří k základnímu fondu milovníků oper a do kategorie nahrávek s mnohými oceněními. Sir Antonio nemá absolventské vysvědčení z konzervatoře či akademie, v Americe ve městě Bridgeport v Connecticutu, kam se v roce 1973 s rodiči z Londýna přestěhoval, měl soukromé učitele, Italy, znalce oboru.

Pappano nechtěl být dirigentem, měl rád klavír, korepetoval, hrával i v barech. Profesní kariéru začal v jedenadvaceti jako korepetitor v New York City Opera, pak v Chicagu, ve Frankfurtu, posléze jej objevil Daniel Barenboim pro Bayreuth. O přerodu v dirigenta rozhodl dirigentský záskok v Bohémě, v opeře v Oslo v roce 1987. „Tam jsem objevil své předurčení, svou italskou DNA, pochopil jsem, jak velmi mne v hudbě přitahují také divadelní emoce a drama.“ Italské geny zapracovaly i v dalším rozhodnutí: v roce 2004 dirigoval prvně Orchestra dell´Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě a od prvého taktu mezi ním a orchestrem vzniklo souznění. Sir Antonio šéfuje Orchestra dell´Accademia Nazionale di Santa Cecilia už deset let, vede ho k nejvyšším metám, koncertům, nahrávkám, zmínit musíme i objednávky a realizace soudobých skladeb. Rozkročen mezi Londýn a Řím ví, že hudba je poslání – „posedlost, láska, vášeň, život“. Na koncertě 28. května zazní předehra k Verdiho opeře Síla osudu, Čajkovského Rokokové variace, kde se sólového partu zhostí violoncellista Jan Vogler, a na závěr uslyšíme Sibeliovu Symfonii č. 2, kterou autor komponoval v letech 1901–1902, zčásti za svého pobytu v Itálii, jejíž názvuky je v ní možné slyšet.

zdroj: TZ Pražského jara